Jirka na hrázi Mrtvého rybníka
Je ráno, neděle a dnešní plavání měním za pohyb na běžkách. Jako správný nezmar rodu Tukan, ukládám běžecké vybavení do auta, jedu pro Pušáka a společně vyrážíme, do ještě snoby plně neobjeveného vysokohorského střediska Abertamy, vyzkoušet první letošní pohyb na sněhu a běžkách. Upínám boty do vázání, v rukou místo řídítek svírám hůlky a je před námi stoupání k Červené jámě. Plicní sklípky se roztahují, lapají po molekulách Ódvě, mozek si pamatuje a chce obvyklé výkony, na kole nepoužívané svaly začínají protestovat. První kilometry jdou pomalu, ale odpor těla svou vůlí překonávám a v protivětru bruslím za a před Pušákem k Mrtvému rybníku. „To asi bude dnes stačit“ slyším hlas větví stromů a otáčíme se zpět k maringotce a ke stoupání k Červené jámě kde se zdravíme s Vladimírem i dalšími kamarády. Tentokrát si dáváme zázvorový čaj s podpůrnými účinky teplé vody a v rychlém sjezdu předjíždíme i svůj stín a Garmin v Abertamech připočítal do statistiky 13,8 ujetých kilometrů.
Podobné články:
Napsat komentář