nad lomem v Doubí, fofr…
Počasí jak na konci března, hladina rtuti v teploměru letí vzhůru, sníh který lehce poprášil Krušné hory a karlovarsko se změnil ve vodu. První advent za námi a bajkeři ani nepostřehli že není, podle vývoje počasí březen, ale blíží se chvíle, kdy se můžete zalykat domácím štěstím pod vánočním stromečkem obklopeni šťastnou rodinou. Do té doby je třeba udržovat tradici, nepolevit, najíždět kilometry v nyní rozmáčených a jinak příznivě pro Tukany připravených terénech.
„Dáme Kouli a třeba něco uvidíme…“ informuje JTF jedenáct otužilých a na vše připravených Tukanů u Startu. Chvilka tradičního čekání, Dima Petr mění žárovku v autě a nějak nedbá našich rad k zavolání žlutého anděla a doporučení aby raději koupil nové auto s fungujícími žárovkami. Děda šampión se srdcem sparťana a zakládající člen jsou mezi námi, dojel i šumavský, vždy usměvavý patriot Žíža. Koukám na nebe, na rychle plující mraky slibujících příděl vody a také na tu sestavu dědků, mezi nimiž jsou namícháni i mladší kamarádi zatím bez tohoto titulu. Mraky potrhány, občas někde velmi lehce probleskne slunce a vyrážíme ve směru a nahoru k Svatému Linhartu, projet se nad lomem v Doubí a pokračovat dál k Pionýrskému.
„Dima opět našel nad lomem svou břízu…“ snaživě hlásí Ouroďák a tým se hrne do terénů před Svatoškami, aby pak rychle vystoupal od Pionýrského do míst, kdysi pojmenovaných Ziegenrücken k Am Kugelberg. Garmin ukazuje 5,3°C, teplo a v lese pod vrcholem Koule se válí mlha. „Už po výhledu z Koule nějak netoužím“ hlásí v prvních kapkách deště a šeru náčelník. Od Kozích hřbetů to berem zkratkou po lesní stezce ke Kozihorské, navlékám jako ostatní ochranu proti dešti v podobě pláštěnky a ve tmě, kterou rozřezávají světla z našich světlotvorných přístrojů rozrážím vodní kapky v rychlém sjezdu k hájovně Bor.
Chvile čekání a sledujeme ve tmě muže se zbraní po boku nasedajícího do terenního auta s ruskou poznávací značkou, střelce jenž svou oběť zřejmě nedostihl. Tak si nějak vzpomínám na časy, kdy jsme silně toužili po odchodu tohoto národa nejen ze země medu a strdí ale i ze Sudet a Šumavy a teď se nám pletou pod kola se zbraní v ruce a dokonce ani nepozdraví. Jsme opět pohromadě, tma, déšť nepřestává, nikdo nechybí a odbočujeme ve sjezdu k SOS na Jezevcovku. Kořeny, větve, klacky, pařezy, kužel světla osvětluje hloubku pode mnou a jsem náhle u plotu vodárny. Ouroďák se někde zdržel, asi podrobně zkoumal v poloze ležícího střelce usazení pařezu jenž se mu postavil do cesty. Irča to vzala dolů také rychle, klasicky a jsme v Doubí.
Dimův znavený garmin se náhle pouští řídítek, rozložen na kousky dopadá na asfalt a čeká až ho někdo přejede. Všechny díly nalezeny, rychle posbírány, čelo týmu je mezitím dávno pryč. Žíža míří domů do Role, doprovázím Dimu a Ouroďáka tmou na základnu, kde je připravena myčka. U stolu s námi zasedá i Pušákovo sestra Helena. Mlsáme echt pravou čokoládu ze švajcu, posloucháme vyprávění a postřehy z divokého západu a Klondike a dobrodružného sjezdu Yukonriver, vyprávění o životě ve Switzerlandu, kde se jedna zapomenutá češka zalyká a kochá, kromě propagace české kuchyně, čistou přírodou, kterou ruší jen tikání hodin a strojků drahých hodinek světoznámých výrobců. Čas utíká jako obvykle rychle, domluveny jsou i další prosincové akce. Tak kamarádi, nezapomeňte vyplnit adventní časy a sváteční chvíle sportem, ať se nemusíme na váze stydět.
Napsat komentář