Keilberg 13.30 hodin
Sváteční den zahalený do nesváteční šedi a u ACS se sjíždí Tukani, zpracovaní a přesvědčeni Vítkem ke zdolání nejvyššího vrcholu Krušných hor. Desátá odbila a pět Tukanů (4+1) čeká marně na Vítka, jehož podle posledních zpráv, ve svátečním a volném dni přepadl moribundus a vidina klidu v kruhu rodiny.
Vidím tu převahu síly, energie zúčastněných a mé šediny šednou ještě více z vědomí, že uržet se týmu a nepokazit moc dnešní rychlostní průměr po včerejší vyjížďce na Krudum nebude žádná sranda. Irča vyšťavená po vyjíždce, tvrdém tenisovém mači a noční směně na základně to brzy vzdává. Tím pádem jsem v tabákové skupině sám a s plným vědomím zodpovědnosti tlačím tým před sebou k Sadovu, Velkému Rybníku, Rafandě a vrstevnicové cestě vinoucí se v barevném listí kolem židovského hřbitova, loukami k Hlubokému a Hornímu Žďáru.
Odpočinek není ordinován a od Subtery tedy točím klikami s vědomím, že po dvanácti kilometrech stoupání dosáhnu snad ve slušném čase cíle, vysokorského plata s rozpadlým hotelem a nádhernou vyhlídkou do zemí koruny české a říše. Výškové metry na Garminu rychle a chvílemi i pomalu přibývají, vzduch chudý na kyslík řídne a náhle se klube u „Dámské“ modrá obloha. Roman, Bery a Žíža dávají dámskou v sedle, já to zkouším také, ale brzo sesedám a zbytek k vrcholu se kochám výhledy a tlačím náhle ztěžklou 29tku do nebes. Na vrcholu slunce, teplota se drží na 15ti stupních Celsiově teploměrné stupnice (soudruh Fahrenheit zde nemá oprávnění pro tuto činnost), ideální čas odložit svršky a tělo do křesla, nechat si donést koňak, zapálit si doutník a jen se kochat, kochat a kochat pohledem na šlehačkou zalitou českou kotlinu.
Čas však letí jak mladý býček a je tu vhodná chvíle vrátit se zpět do nižších nadmořských výšek a k prostřenému stolu restaurace v Božím Daru. Bajky necháváme mrznout venku a doplňujeme vše potřebné pro návrat. Vracíme se k našim zaparkovaným strojům, v mrazivém pocitově velmi chladném prostředí si prorážíme Ježíškovou cestou stopu v mlze k Hubertkám, rozcestí pod Špičákem, Karlovi, Švýcárně a na vrchol Plešivce, kde si Roman a Bery zpestřují chvilku čekání a okukují kozy a ovce v ohradě. Vyhlídky jsou tentokrát v mlze, skoro i prší a rychle sjíždíme, spíše padáme po modré a zelené ke Kaftu, po sjezdovce do Merlína a na Rafandě uzavíráme okruh.
Aby se Roman se Žížou neztratili, doprovázím je společně s Berym přes Ruprechtov, Nivy a Mezirolí domů. Ještě malý lalůček kolem garáží ke trati, kde se loučíme. Roman má na Garminu 80km a já se to snažím dohonit na cyklostezce. Ve Staré Roli opouštím Beryho a dopřávám si závěrečné stoupání do Tuhnické, překonávám louku a jsem u branky domova. Pes mě vítá radostným kňučením, zbytek rodiny vrčí, ale jsem zdravě vyšťaven. Sváteční den prožitý sice na chvostu ale v dobré společnosti a rychlostní průměr jsem moc, na 82 kilometrech jízdy v terénu s převýšením 1583 metrů, moc nezkazil.
Napsat komentář