u lávky do Starého Sedla
Letní měsíce jsou za námi, září se hlásí změnou počasí a nástupem školních poviností dětí a jejich zodpovědných rodičů. U ACS zkoumá Apolín na svém kapesním elektronickém komunikátoru stav předpovědi počasí, od západu se ženou černé mraky, zvedá se vítr, jenž snaživě přináší mírné ochlazení a první kapky deště smáčí dresy Tukanů. Slyším Cirdu a jeho komentář „co je to za oddíl, že jim nevadí tyto podmínky?“.
Podpořeni nováčkem Karlem tentokrát míříme v protivětru a mezi vodními kapkami projet, šampiónem prozkoumané technické úseky v terénech na výsypce nad Novým Sedlem a kolem Královského Poříčí. Výsypka nad Jenišovem projeta křížem a také krážem, samý lalůček, na Garminu mám natočeno 13 kilometrů a jsme stále ve Varech. Někde v loukách se vytrácí „čočkinovci“ a otrlí konečně opouští výsypku. Technické úseky kolem trati z Nového Sedla zdolány a tým snižuje tempo jen při pohledu na velkého křemenáče stojícího v trávě.
Sjezd k Ohři, průjezd na rozkývané lávce ke Starému Sedlu, změna směru prudce vlevo do křoví a Tukani si náhle vychutnávají stezičky, krátké prudké sjezdy a výjezdy v náročném bajkovém prostředí, kterýmu se vyhýbají i místní, otrlí domorodci. Motáme se stále na pětníku v zarostlých, po dešti kluzkých terénech mezi stromy, keři, buření, kameny a kořeny u řeky pod Starým Sedlem, ze kterých nás Zdeněk vyvádí v panenském terénu pravého břehu Ohře ke Královskému Poříčí. Krátká rovina u nádrží a tým zdolává opět terény vhodné pro vyzkoušení síly a technické zdatnosti (krátká ukázka techniky, stylu a zdatnosti Tukanů je na videu…pusťe si zvuk!).
Zpáteční cestu volí Zdeněk průjezdem kolem Michalu v Sokolově s návratem do Starého Sedla a po D1 do Varů. Začíná opět pršet, tým nasazuje domluvenou rychlost, někdo tam nahoře si počkal a škodolibě povolil kohouty, ventily, šoupata, česla a sprchuje intenzivně a vší silou smáčí Tukany při návratu na základnu. Roman s Ájou míří z Lokte domů, balík se trhá, voda zalepuje oči, vše na těle je mokré a konečně hledím do vrat otevřené garáže. U stolu jako obvykle nabito, ale místo pro fanynku Tukanů, sestru malého náčelníka se našlo.
Zábava v plném proudu, tělo za stolem vychládá, voda s dresu se vypařuje a dílem vsakuje do židle. Horkým čajem s Rozumně Uloženou Měnou se snažím nahradit úbytek tepla, „tuk tuk“ se ozývá stále častěji. Déšť venku ustává, Aladin hlásí mezery mezi příděly vody, doprovázen Vítkem se snažím dostat k teplé sprše a za sucha. První zářijová, 56 kilometrů dlouhá, typická Tukanská vyjížďka se tedy povedla.
Napsat komentář