kořenovka u Velasu 07 07 2015
Sleduji výkony cyklistickýh profíků v televizním přenosu 102. ročníku Tour de France a s pohledem na hladinu rtuti v teploměru se chvíli přemlouvám, opouštím chladné kubíky vody bazénu a vyměňuji domácí batle dres za cykloobleček a jedu k ACS.
Vedro mě šlehá do tváří a rozpálený asfalt přidává další stupně k tepelnému zážitku. U ACS se tentokrát tlačenice nekoná a osm Tukanů vyráží potrénovat a připomenout si terény a záludnosti trati závodu KIWI. Malý náčelník jede na čtvrt plynu (aby neztratil podporu svých kamarádů) a vede balík po trati, jenž je vyprahlá, rozpálená jak savana v Africe. Tráva praská pod koly jako prskavky o vánocích i prach se líně v tom horku zvedá, bidony jsou náhle vyschlé a nejbliží záchrana je „U Hastrmana“, kde jsou střídmě doplněny vodní zásoby a vyprahlá, opocená těla jsou opět schopna podávat obvyklé výkony.
Velas a jeho obávané kořenovky jsou za námi a cílová čára trati závodu rychle dosažena. Ještě kličkujeme a zdoláváme tréninkové terény v dalovickém katastru a hrdě obsazujeme obvyklé pozice na základně. Dojíždí i Bobo, Pavel V. hlásí prudkou změnu počasí a po jednom odjíždí za sucha do vzdáleného Sedlečka. Jedu domů ještě za světla a myslím na vytrvalce, kteří drží prapor na základně. Zvedá se vítr, spouští se přírodní ohňostroj, proudy vody smáčí Sudety a kroupy jak třešně bubnují do rytmu léta. Noc je ještě mladá, tak kamarádi jak jste to zvládli?
Napsat komentář