2024 01 30 Třídomí-hájovna Bor

Úterní odpoledne, karlovarsko bez sněhu. Ski sekce si užívá pohybu ve zledovatělých stopách na běžkách a léčí probdělé noci ve slunci pod modrou oblohou v krásách Šumavy. „Sirotci“ také nelení, zimáky nenechávají odpočívat a vyjíždí do lednové šedi Slavkovského lesa. Teplota -2°C a bezvětří slibuje klidnou vyjížďku, jenž jistě ocení ti dříve narození Tukani.

Dnešním „tahounem“ je Irča, které se zuby nehty drží Petr D. Já s náčelníkem je tlačíme a jistíme zezadu. Projíždíme Jenišov a netradičně po asfaltu stoupáme do Hor a stále výš až oboře, odkud rychle ztrácíme nastoupané metry při jízdě k tábořišti. V Lokti chcípnul pes, jen řeka Ohře šumí a vítr čechrá vlasy osamělým turistům, kteří dnes zabloudili do těchto historií opředených míst.

Ještě, že je tu Supí potok, který nás vede vzhůru k bývalé restauraci Schützenhaus-Gaiersbach a stále výš přes brody k rozcestí u sv. Barbory. Chvilka na traťovku a už roztáčíme kola při jízdě přes kořeny ke Dvorům, k Nadlesí, odkud pak kloužeme v bahnem pokryté cestě do Třídomí. Začíná se šeřit, na obzoru záře od věznice, Garmin ukazuje -4°C a svaly nestačí vychladnout ve stoupání kolem „Pulečka“ do Horního Slavkova.

Zapínáme světla i blikačky, před námi je natažený asfalt a stoupání k „popravišti“, kde to mají odsouzenci šťastně za sebou a kat má také dávno po pracovní době. No my máme před sebou ještě stoupání pod Strážiště a od Kozihorské si můžeme odpočinou ve sjezdu kolem Moučných pytlů k hájovně Bor, kde překvapujeme Žíru.

Petr D. nezastavuje a je s důvěrou vyslán napřed. Mě začíná být zima, také se dlouho nezdržuji a od sjezdu „jezevcovky“ mě zrazují moudrá slova náčelníkova. Hluboko pode mnou světla Tašovic, projíždím večerní Doubí a myšlenku na výjezd k nádraží vymazávám z jízdního plánu. Chyba.

Jedu tradičně ke hřbitovu, kde kromě svíček svítí rozsvícená okna okolních vilek a můj světlomet náhle ozařuje místo, kde měl být přejezd přes koleje. Přejezd nikde, bdělí ochránci tratí jej lstivě odstranili. V lese tma, klid, nikdo se mi nesměje. Překonávám tedy s kolem v náručí dva hluboké, skoro protitankové příkopy a pak sjíždím do ulice „Pod lesem“. Ještě se ve tmě na Tuhnické cestě vyhýbám pejskařům a jsem u základny, kde se již v teple tetelí kamarádi.

Dima Jirka s Miluškou si dnes střihli pěších 11km po městském okruhu a éterem letí pozdravy od „šumavské“ sekce. Doráží také náčelník s Irčou. O čem byla dnešní plodná diskuze u stolu si vzhledem k věku nepamatuji. Zavodněn se rychle loučím s kolektivem. Při jízdě kolem Ohře ke Kauflandu mrznu, stoupání k vysílačce mám za sebou a Garmin mi pak doma připomíná abych si zapsal dnes ujetých 45km. Už aby bylo teplo…

Petr Baumann