Říjnové, Tereziánské léto v kombinaci se sobotou nemá chybu, jen šedivé mraky, táhnoucí se ze západu hrozí potopou a vlhkem. Nechci zklamat a vyjíždím ke startu za deště. Pláštěnka dělá co může, u ACS je skoro sucho a teplo. Pláštěnka schovaná v batůžku a startujeme tentokrát s cílem projet se v terénech pod Krušnými horami a posléze obsadit místa v osvěžovně „U Ivana“ ve Stráži. Cesta ubíhá rychle, Krušné hory zahalené oparem jsou před námi a louže i první bahno za oborou před Velkým rybníkem zanechává první stopy na našich dresech.

Objíždíme rybník a ze západu se žene černý, vodou nacucaný mrak. První velké kapky se spouští před Hroznětínem a po výjezdu k židovskému hřbitovu se spouští prudký déšť. Pušák, schován pod stromy, dává pokyn k návratu k Rafandě, kam se již zkušeně ulil Pepíno se Zuzkou. Rozumné rozhodnutí. Po hodině se mraky rozpouští, Svijany zavodnily svaly a cyklostezka z Hroznětína, natažená kolem Bystřice je pak svědkem slušného tempa, jenž nás vede do Ostrova a mezi poli až do Květnové.

Stoupání přes Maroltov ke Krásnému Lesu zvyšuje tělesnou teplotu a dává pokyn k svlečení přebytečných vrstev u stromu, kde nalézáme skvělé hrušky. Sluneční paprsky i modré nebe pak posiluje sebevědomí a výjezd do Osvinova a ještě rychlejší sjezd do Stráže máme za sebou. Zbývá ještě se protáhnout propustkem pod tratí a vyjet vzhůru do ráje všech hladových a žíznivých, kde se tým rozšiřuje o náčelníka, Soňu, Vítka, Janu i oba rekonvalescenty, šermujících berlemi.

Venkovní stůl obsazen, slunce se pomalu kloní za obzor a citelný chlad nás zahání pod střechu, kde je konečně dílo dokonáno. Skvělý guláš, kávička. Ticho ruší jen kecy i smysluplné diskuse a praskající skořápky loupaných ořechů. Venku je skoro tma, Honzík chce odjet ještě za světla. V jeho zbytcích jedeme k Jakubovu a stále rychleji po asfaltu až do Varů, kde se u tuhnické lávky loučíme a již ve tmě zdolávám s Jitkou poslední stoupání a pak si doma zapisuji dnes odjetých 71 km v dešti i v krásných podzimních barvách…

fotky

Loading