2022 01 15 Jelení Celnice

Půlka ledna a v týdnu před sobotou velké zvraty v počasí. Sníh, jenž napadl uprostřed týdne mizí v teple a v dešti před očima a spolu s ním i pracně vyřezané stopy na hřebenech Krušných hor od Perninku na západ. Bajkerské sekci, zastoupené dnes samotnou Zuzkou a kroužící ve zbytcích sněhu kolem Varů, konkuruje běžecká sekce, která vyjíždí ranním vlakem do místa startu Pernink, kde jsme vypuzeni z tepla vláčku a rychle husím pochodem stoupáme s běžkami v rukou po zmrzlém sněhu k Schuppenbergské cestě.

Krči předvádí novou obuv, běžky připnuty, klasici i bruslaři v barvách Tukanů si vychutnávají první metry ve zmrzlé a ledovaté stopě ve směru k Bučinské, která je kupodivu v dobrém stavu. Svěží vítr se mi cpe pod kulich a rychleji než vítr se kolem mne prohání Roman s Martinem, kteří najíždí kilometry a vracejí se zpět zkontrolovat stav fyzické zdatnosti Krčiho. Chvílemi bruslím a chvílemi zařazuji soupaž, jenž mě žene vpřed až k Zaječí hoře, kde na nás čeká první zkouška ve sjezdu pod Korec.

Rychlý sjezd v ledovaté stopě je za námi a kamínky se zmrzlou hlínou vyrytou rolbou ve stoupání ke státní hranici mne i ostatní nutí jít pěšky. Za hranicí stopa nic moc, tentokrát se ani „soudruzi z NDR“ nijak nevytáhli a teplé počasí se vyřádilo hlavně v lese i ve sjezdu k Gaststätte Henneberg, kde nás vítají kamínky s ledem ve stopě k Dreckspfütze i přemrzlý sníh na Kammloipe kolem Kranischsee.

Je čas na traťovku, máme štěstí a do cesty se nám staví občerstvovačka „Celnice“, jenž navazuje svou přítomností zde na hranici kdysi stojící a život zachraňující „Kranichsee Kantine“. No jeřábi tu v zimě nejsou, ale nabídka je dost široká . U výdejního okénka se tlačí jako včely, sportovci obou národností a Tukani se tlačí u tepla ze sudů.

Kudy dál za nás řeší kamarádi, jenž podávají nepříznivé zprávy o stavu stop vyřezaných kolem hranice. Dáváme přednost ztrátě nadmořské výšky a z Jelení nabíráme opět výšku od dědičné štoly sv. Jiří k bývalým dolům a kolem „koncentráku“ nad Sauersack. Lidí (běžkařů) jako much, tlačenice u rozcestí k památníku obětem zajateckého tábora jak má být. Naštěstí se silnice k Přebuzi v zimě neudržuje, davy míří k Jelení a krátký sjezd končí pod „trafačkou“, kolem které jedem k poslednímu vrcholu dnešní vyjíždky, kde na nás čeká jen klesání k cíli.

Rychlá a vydřená stopa ve sjezdu k rozbitému mostku přes Rolavu, číhá na unavené a vyšťavené. Náhle končí v trávě, zbytek pokrytý ledem nedává moc šancí. Zdatní sjezdaři to dávají, já jedu vlevo od stopy panenským terénem, kde se mi staví do cesty natažený drát ohradníku. Pokus o vyšlápnutí končí skvělým pádem. Aplaus přihlížejících nemá konce, z vázání běžek zapíchnutých do hlubšího sněhu mě osvobozuje Roman a zbytek stráně potupně scházím.

Přítomní se konečně vysmáli a já jedu konečně za týmem do Chaloupek a kolem Zdeňka a toku Rolavy do Hamrů, kde dnešní akce končí po 30ti kilometrech pohybu v přírodě…

Fotky

Petr Baumann