2021 11 06 Vojkovice

První sobotní listopadová vyjížďka vítá Tukany sluncem a ranním chladem. Můj zvolený cyklooblek odpovídá ročnímu období, předpověď počasí udává počet funkčních vrstev, na rukou rukavice, pod helmou kukla. Vyjíždím ke startu a studený protivítr mi to dává ve sjezdu k Ohři znát. No na koupání to není, ale pohybu v přírodě a zvláště v sedle kola nic nebrání.

Vyjíždíme dnes pod vedením malého náčelníka netradičně k hornímu nádraží a kličkujeme kolem Baumaxu mezi domy a po chodnících nad magistrátem k hornímu nádraží a stále dál přes Bohatice k teplárně, kde u Dalovické vyhlídky pak čekáme na zpozdilého Honzíka. Konečně jsme pohromadě a přes zámecký park to valíme k zelenému pažitu Dalovického hřiště, za kterým nás zastavují aktivní dřevorubci.

Borovice se chystá spadnout, ještě stojí, tým nečeká až padne a jsme rychle v Sadově, ze kterého vyjíždíme k Podlesí a kolem obory nad Hájek, kde se chvilku kocháme pohledem na nízkými mraky zahalené Krušné hory i Doupov. Pár fotek, za námi je i liduprázná „Pupkaní“, kde nás za Hájkem u trati čeká jízda kolem rybníku „Hodinář“ k brdku, který vystrkávám a pak obdivuji výkon Martina, jenž vyjel až ke svodidlům u silničky do Nejdy.

Asfalt končí a před námi je „Zemská“ stezka a žlutá značka, která nás doprovází k ruině loveckého zámečku, pod kterým dáváme zkušeně pravou do bahnitého a kluzkého sjezdu k Bystřici. Kloužu, driftuji v kluzké stopě za týmem a vzpomínám s láskou na bahenní lázeň letošního „Krále Šumavy“, která mi připomíná že je nejvyšší čas změnit vzorek plášťů.

Projíždíme pak Ostrov od nádraží vzhůru mezi zahrádkami k nemocnici a mezi rybníky až k asfaltu cyklostezky nataženému do Květnové, Kousek stoupání po „Velkém Rondu“ a od rozcestí „U Chaty“ víříme sluncem ozářenou barevnou krásu spadaného listí ve směru k Vojkovicím. Před námi se otvírá pohled do hlubiny údolí Ohře a po chvilce i pohled do jídelního lístku vinárny „U Kamči“, kde vstřebáváme  nejen kalorie obojího skupenství, ale i teplo sálající z kamen. K dokonalosti chybí jen nabídka gauče.

Čas letí a jsme opět v sedlech a proti proudu Ohře si vychutnáváme jízdu do Velichova a Kyselky, kde na mou výzvu u kostela v Radošově ke zdolání Složiště nikdo nereaguje. Se sklopenýma ušima pak jedu přes Kyselku po asfaltu k zavřenému mostu v Muzikově. Most překonán a cyklostezka nás vede neomylně k Hubertusu, kde za tábořištěm dáváme dnes přednost stoupání k „Tokaništi“, ve kterém hravě zdoláváme na 1,5 kilometru 97 metrů převýšení.

Stoupání za námi a kolem lesa „Ve Spálené“ se pak vracíme zpět v posledních paprscích zapadajícího slunce do Vysoké a po cyklostezce k Chebskému mostu, za kterým se odrozuji, nechávám tým napospas v lokálu „parníku“. Motám se rychle mezi pejskaři a pěšími po cyklostezce k plynárenské lávce až ke kruháči u Kauflandu. Poslední nastoupané i poctivě odjeté metry mám za sebou, zkřehlými prsty doma zapisuji dnes odjetých 63 kilometrů a už se mohu v teple domova kochat nejen mými fotkami z dnešní studené vyjížďky…

fotky

Petr Baumann