-
- sobotní start od AC Start
-
- před Krásnem
-
- Tukan vždy najde bahno…
-
- Velký Komáří rybník
-
- pět křížků na krku…
-
- setkání
Letní vedra na krku a Žíža si veze svých pět křížků na 7. ročník setkání Tukanů, dnes netradičně konaného v místě, jenž nám poskytlo azyl v době coronavirové. Páteční logistika a všeobecná příprava na slet provedena velmi, velmi zodpovědně a přeživší účastníci se chystají na dnešní vyjížďku, okořeněnou plaváním v chladivětemných hlubinách vody Nového rybníku napájeného vodou z Komářího potoku.
Sobotní start. U ACS je ve stínu kavárny vedro jak v sauně. Jedeme se schovat pod koruny stromů v Tuhnickém lese a z Doubí si dáváme na rozehřání svalů stoupání od vesničky SOS k hájovně Bor, kde se připojují další Tukani v čele s již „upraveným“ Žížou. Ve výjezdu kolem Moučných pytlů na Kozihorskou ve slunečním žáru si pak mnohý Tukan vzpomene na mrznoucí prsty a sníh a led praskající pod plášti.
Sjezd po zkratkách od Strániska k popravišti, přežít vedro ve vysoké trávě k Větrnému Dvoru a od Kounic si také užíváme tepla z asfaltu ve směru k Hájům. Před námi je stoupání k Šachtě a rozkvetlá louka před Krásenským letištěm. Poslední metry k patě i na vyhlídkovou plošinu rozhledny a na tým čeká vidina chladné koupele v Novém rybníce a rouše Adamově.
Smočená brka Tukanů rychle v poledním žáru osychají a chybějící tělesné tekutiny je třeba doplnit. Naštěstí se nám do cesty staví osvěžovna U Divočáka, kde je také ve stínu nalezen padesátiletý oslavenec. Tělesné schránky poctivě zavodněny a naše gumy nechávají stopy na cestě zpět k místu setkání, na které nás doprovází lehký a teplý deštík.
Poslední metry, kola uskladněna, zelené vody rybníčku zkoumá nejeden plavec z řad Tukanů. Stěhovák z loďky dává pozor a kontroluje bezpečnost plaveckého areálu. Pípa pracuje na 120% a poděkování letí do Perninku Láďovi za výborný guláš i Verče a Zuzce za obsluhu vyšťaveného týmu. Dárek k 50tce slavnostně předán ještě něco málo vnímajícímu oslavenci. Žížova slova díků odnesl vítr, jeho slzy otřeny a rychle se blíží večer.
Nerad opouštím tým a jedu, doprovázen členy bulharské sekce Tukanů domů. Pro jistotu, abych neurazil, dávám „jezevcovku“ a po 57 kilometrech jízdy jsem doma s žízní hodnou zavaleného horníka. Bezvadný, i když velmi horký den ve společnosti týmu je za mnou…
Napsat komentář