2020 10 17 Tatrovice

Tak se nějak časy mění. Proti Tyršově výzvě „Tužme se“  se postavil tým doporučující nezpívat, schovávat obličeje a nevycházet. Výzva „…netvořte hloučky“ měla kdysi zabránit kontrarevoluci a dnes je využita i v lítém boji s nepřítelem, opět přicházejícím z východu. Dnes  ráno ale na východě, jako obvykle,  svítá a hladina v kapiláře teploměru se krčí někde pod 10°C. Po poledni se mraky lehce trhají a tým vyjíždí do terénu, aby se vyvětral a našel nové stezky kde by zanechal své stopy.

Vyjíždíme v předepsaných rozestupech kolem kolejí na třeboňskou a dál k Čankovu, po trati podzimní časovky pak fofříme vzhůru k Mezirolí. Nikdo z Tukanů si nezpívá (i ptáci, kteří v lese pod Bílou skálou zodpovědně plní výzvy zdravotníků) a šetří dechem v prudkém stoupání na pískové cestě.

Z Mezirolí nás vede Roman ve směru k „muničáku“ a začíná hledání nových cest k oblíbenému a pro mne nejetelnému brdku. Cesty nalezeny, brdek většinou týmu vytlačen a před námi je výjezd po zelené pod „Hutnický vrch“. Řadím zde lehčí převod a první těžké stoupání je rychle za námi. Pěkně podzimně vybarvená „Zemanova stezka“ pak končí sjezdem u lávky přes Rolavu. Za námi je nejen Rolava i kousek asfaltu, ze kterého odbočujeme vlevo a dvoukilometrové stoupání po šotolině a kamenech končí u „KINOBARU“ na Kobelci.

Rychlá traťovka, uklidněný tep a tělesná teplota se pak zvedá v místech kde nechodí ani houbaři. Kamenitá stráň před Rájcem končí v buřeni, tým se ale rychle orientuje a už jsme v Rájci. Od kaple S. Huberta necháváme v blátě otisky svých plášťů na lesních cestách ve směru k „čápovi“ za Černavou, kde trénujeme stabilitu na úzkém hřebínku mezi loužemi.

Studená voda objeta, Spomyšl a malý náčelník vede tým k polovypuštěné Tatrovické přehradě. Tým se svižně proplétá kolem břehu mezi stromy a konečně je tu koruna hráze, ze které někteří padají v prudkém sjezdu a zbytek týmu jede po serpentýnách dolů do Tatrovic a odtud po „horovce“ k odkališti ve Vřesové. Písčitá cesta na Smolnické výsypce ,“Bílá voda“ (Verča zde lituje, že se nechceme koupat), Božíčany, Jimlíkov. Poslední stoupání po loukách k parovodu a kolem kravína i hřiště v Počernech, kde na nás čekají poslední metry k vodárně v Nerudově ulici.

Bezvadně barevná podzimní vyjížďka má svůj konec. Před námi je starorolská vysílačka i louka a už si mohu zodpovědně připsat dnes, v citelném chladu a bez deště odjetých 47 kilometrů…

fotky

Petr Baumann