2020 06 09 Chmelová brigáda

Medardovské dny a konečně je tu, po dnech kdy neustále tekla voda z nebe, příslib tepla. Květnovou popravu Viléma již zavál prach a červnový čas letí, stejně rychle jako uvolňování. Je tu ale úterní odpoledne i čas pravidelných vyjížděk za hranice všedního dne. Kdo z Tukanů může, tak chvátá ke Startu nalákán oznámením JTF, že se dnes zúčastníme brigádnické pomoci u Žíry. Všichni očekáváme co se za tou zprávou skrývá, kromě toho, že dnes vaří Láďa.  Spěchám tedy před jednou ke Startu a 10 kusů vyjíždí směr Dalovice.

Míjím benzinovou energií nabité místo a první fotky v ulici „K lesu“ plní sd kartu. Klidná jízda vede tým i krátkým singlterkem pod Lysý vrch a Tokaniště, odkud netradičně jedeme hledat nové cesty k Pulovicím a k mostu v Muzikově. Jízdu v šotolině měníme za jízdu po lesní, dlouho nejeté cestě a za svěžími a ohnivě pálivými kopřivami, kde by se nerad ztratil i Meresjev, se objevujeme ve spodním okraji Pulovic.

Chvilka kličkování mezi chatami, asfalt míří stále vzhůru k silnici a já mířím po vrstevnici skrz teletník také k silnici do Muzikova. Společně s telaty na sebe vzájemně hledíme a já se hledím rychle ztratit z dohledu zodpovědného traktoristy. Spojený tým pak padá dolů k mostu přes Ohři, aby pak hravě vystoupal přes Sedlečko k revitalizovanému rybníku. Rybník zatím bez vody a rákosí, jen rezavějící bagr připomíná nutnost splnění brigádnických závazků, hospodskou snahu domorodců a zřejmě chybějící dotace.

Pěkný výhled na Sedlečko měníme za jízdu po červené k potoku Hloubek, kde se ve stoupání ke golfu zvyšuje tep a zdatně provětrávají plíce. Opouštíme rozcestí s cestou Ema a po zelené pak míříme k R6, kterou jsme srdnatě mezi plechovou kavalerií překonali.  Materiální i životní ztráty nezaznamenány, vydané kalorie rychle doplněny dovezenou stravou a rychlá jízda mezi kapkami začínajícího deště nás vede k vřesovišti a k lesu „Na Hupu“ před Telencem.

Vody není nikdy dost a tak si dnes dáváme k dobru dva brody i kousek bahna před „Pytlákovým hrobem“, odkud lesem, cestou i necestou šlapu s ostatními ve směru k rozcestí „U Červeného kříže“. Zázračnou voda ze studánky si pak vezeme, už v regulérním dešti, k Červenému kříži. Zaznamenávám ještě, pro vyznavače gaučingu a pohodlí, šumění jarního deště a společně týmem jedu loukami mezi květy lupiny k Dražovskému potoku vybaveného „vodoměrkou“.

Kola přes potok přenesena, jen Pušák jej zbaběle překonal v sedle 🙂 a v mírném deštíku dojíždíme přes Nové Stanovice do Stanovic. Kousek asfaltu, kde mi Irča ukazuje záda, nás vede k Červenému vrchu a ke sjezdu k Bečovské silnici. Golfiště, plné natěšených sportovců opírajících se o drahé hole, necháváme rychle za sebou a stoupání ke Fčelínu je za námi. Lesem se nese vůně Láďou připraveného meníčka a „chmelová brigáda“ je odstartována.

Hladina v sudu, usilovnou prací zodpovědných brigádníků, povážlivě rychle klesá. Podávaný digestiv opomíjeného „dělnického Martelu“ pak podporuje trávení a utišuje žaludek. Láďa si myje ruce s talíři a vůkol voní kávička. Šumící větérek v korunách modřínů pak hledí na tu krásu, jen Žíra a jeho kecy tu chybí. Pomalu v této společnosti osychám, skoro bych i usnul a přeplněn knedlíky pak jedu s Dimou vstříc, dnes k polomrtvému centru světového lázeňství. Po zralé úvaze vynecháváme zmoklou „jezevcovku“ a Garmin mi pak doma připomíná, abych nezapomněl zapsat dnes svižně odjetých a mokrých 54 kilometrů…

Fotky Video

Petr Baumann