Tak se někdo nahoře rozhodl a pro dnešek nastavil termostat topení hodně vysoko. Po ránu dusno jak v prádelně, sluneční paprsky se snaží prorazit mlhu kolem Ohře a 11 kusů v počínajícím tropickém dni vyjíždí od AC Start do terénu. Dlouho jsme nebyli ve Stráži a projet se od Krásného lesa vzhůru k Meluzíně po rozpáleném asfaltu má také své kouzlo. Chvilka čekání v dolních Drahovicích u mostu a už je za námi Nová Víska i Nejda se svým krátkým sjezdem od silnice ke trati. Před námi Ostrov i „traťovka“ v cukrárně společně s nabídkou kávičky a dortíčků staví tým opět na nohy a bere čas.

Do Stráže dojedete vlakem, autobusem a odvážní nezmaři i pěšky. Tým to však dává dnes od „Subtery“ a letí po žluté k Arnoldovu. U závory krátké rozhodování, výjezd až na Suchou zde končí a jedeme k Hanušovu. Rychlý sjezd od kapličky lesem kolem Boreckého potoku a od Hanušovického kopce po loukách posetých kravinci i kvítím, nás vede dolů, mezi svěže pálivými kopřivami, stezka k Maroltovu. Krásný Les je za už námi a před námi dlouhé tejrání ve stoupání po asfaltu k Meluzíně, které však končí kousek před křižovatkou na Srní.

Jsme dnes asi nejvýše, dosažených 750 metrů nadmořské výšky v poledním žáru v tréninkovém tempu všem jistě stačí a výzva v hledání nových, Tukany nejetých cest je před námi. „Nikdy jsme to nejeli…“ jsou prorocká slova náčelníkova a už po šotolinové cestě, narýsované v lese „Pod Závorou“, padáme rychle dolů k „Pekelskému“ potoku. Prudká obrátka vpravo a nastoupané metry stále rychle mizí ve sjezdu v údolí mezi Osvinovem a Nebesy.

Osada Peklo, do cesty se staví závora i krvežíznivá fena. Fenka uzavřena v kabině traktoru a první styk s domorodci je tedy bez následků a bez následků je pak i průjezd osadou „Peklo“ až do Stráže. Most přes Ohři a tentokrát je průjezd propustkem pod tratí bez strkanic i následků. Poslední metry k Ivanovi rychle vyjíždím a brzdové kotouče i má tělesná schránka postupně vychládá ve stínu střechy nad terasou. Vypocené, vyšťavené tělo pak svižně zavodňuji při pozorování otužilců, nořících svá těla do nádrže se skoro ledovou vodou. Pohled je to chvilkami velmi pěkný, ale ještě lepší pohled je na porci kančího s bramborovým knedlíčkem. Sliny se sbíhají, šermuji příborem, boj dobojován a tělo si žádá odpočinek.

Siesta v prvním horkém odpoledni strávena nad kávičkou, odpolední čas rychle utíká, ještě gratulujeme Romanovi, Áje i Verče k umístění na bedně a já ujíždím společně z JTF z tohohle ráje pohledů i chutí. Za námi je Jakubov, Vojkovice, Velichov i ostatní obce navlečené na asfaltové šňůrce natažené do Varů, kde mne opouští náčelník, jedoucí na Velas. Na mne čeká poslední stoupání a už si doma připisuji dnes bezvadně odjetých 71 km.

Tak kamarádi silniční sekce jede v úterý na Šumavu. Kdo může tak tentokrát, po domluvě dáme prostor i pracujícím, vyjedeme v úterý v 16.00 hodin od Startu…

Fotky