-
- vylepšené místo startu…
-
- na tomhle kole se již nesvezeme…
-
- nad Horním Rozmyšlem
-
- Svatošské skály… kdo nevystrkal neviděl
Raní sobotní červánky vystřídala modrá obloha a ideální cyklopočasí i teplo probírá zimní šatník. Dlouhé čapáky nahrazují kraťasy, zimní bundy letní dresy, jen obvyklá chuť vyjet do terénu zůstává. Jedu ke Startu a nově budovaná, svěží zahrádka kavárny Bonjour se stává opět důstojným místem pro ostrý start Tukanských vyjížděk.
Tým vyjíždí a krouží kolem Ohře ve směru k Rolavě a přes Třeboňskou fofří pod viaduktem kolem trati do Rosnic, kde je zaznamenána ztráta. Louku i pískovou cestu pod Noční Můrou absolvujeme již bez Boba, jenž se někde bez omluvy vytratil. 10% ztráty je v limitu a v Mezirolí je tým doplněn náčelníkem a pod vedením Romana hledá nové stezky v lese „Vřesoviště“ ve směru k muničáku.
Tradiční sjezdík k rychle vysychajícímu potoku. Technický brdek a po zelené stoupám za týmem ke stezce Mirka Zemana, abych za ním spadl k lávce přes Rolavu. Kousek asfaltu po staré nejdecké, přední kolo se zvedá jako kůň na zadní ve stoupání ke kinokavárně na Kobelci, kde si tělo může, v rovinatém terénu před Černavou, odpočinout.
V lese sucho, zapudrováni prachem jedem kolem Studené vody a ze silnice na Hradeckou odbočujem zpět do terénu. Loukami a lesem míříme ke Spomyšli, proplétáme se lalůčky kolem tatrovické přehrady i Mezihorská je za námi. Ještě překonat louky i lesní terén kolem Bílé skály a už se kocháme pohledem na vrcholky Doupova, Slavkovského lesa, Dyleň i Ochsenkopf. Pod námi budoucí Vítkovo pracoviště (výsypka Pastviny), kde si představuji podobu zkušebního polygonu f. BMW a nohy si skoro máčím v hladině Medardu.
Před námi je ještě kus cesty k cíli a sjezd po louce do Horního Rozmyšlu rychle ukončuje pěkné daleké výhledy, které nahrazuje nevábný pohled na polozarostlou kypu před Vintířovem. Chodov bez kouzla, jen nádražní restauračka s terasou a živou 12° rezavou vodou ukazuje svou vlídnou tvář a dává energii na překonání Loketské kypy.
Stoupání k oboře Hory i stoupák k Lesní vyhlídce máme za sebou a hluboko pod námi je Ohře i „Pionýrské“. Sjezd dolů k Ohři a za houpací lávkou nad restaurací Svatošské skály na nás čeká terén, kterého se noha Tukanova dlouho nedotkla. Strkám kolo trpělivě vzhůru, v serpentýnách úzké stezky je čas na netradiční pohled na sluncem ozářený „svatební průvod“, na kterém jsou nalepeni odvážní skálolezci. Stezka i žlutá značka končí v nebi a konečně se láme do jetelné podoby.
Odstrkaný 1 kilometr ze Svatošek a překonaných 190 výškových metrů od hladiny Ohře k hájovně Bor si budu dlouho pamatovat. Poslední metry a už se řadím do fronty na segedýn. Šest knedlíků pevně srovnáno v žaludku, čas na trávení i siesta ale pomalu končí. Zapadající slunce ztrácí sílu a nastupuje podvečerní chlad. Rychlou jízdou padám „jezevcovkou“ a z Doubí se vracím po cyklostezce k domovu, kde si dnes zapisuji poctivě ujetých 62kilometrů v sedle a 1 kilometr vedle kola…
Napsat komentář