2020 04 28 Maroltov

Pravidelné úterní vyjížďky jednotlivců, posilují ducha kolektivu Tukanů, kteří dnes v devíti a ve dvoumetrovém odstupu vyjíždějí do terénu, aby přišli na jiné myšlenky, vydýchali se a projeli v jarní, rozkvetlé přírodě prostorem, kde kdysi byly obce Arnoldov, Plavno a Hanušov.

Tradiční jména účastníků, promořený kolektiv posiluje Míra, který se snaží shodit zimní kila i ze zimního spánku probuzený Apolín. Odpolední teplo posíleno tělesnou teplotou ve výjezdu kolem Bílé skály k Mezirolí, pak přídavek stoupání z Niv na Ruprechtov a už pláště víří prach v dalším stoupání z Odeře kolem Jesenického potoku. První rovinka, ze které dáváme levou a noříme se do svěží zelené barvy mladého listí buků ve směru pod Hroznatův vrch.

Zelená značka pak dává směr a už se kouří od brzdových kotoučů v prudkém sjezdu nad Rafandu. Tým se trhá, bezmozci jsou rychle dole a ti co mají rádi svoje kosti na svém místě a celé, jsou také po chvilce u vynálezu století … „pivního“ automatu. Chvilka trápení s manuálem, automat pohlcuje mince a už do krku klouže chmelový výstav pivovaru Svijany.

Zavodněná těla je třeba opět vypotit a výjezd od kolejí k židovskému hřbitovu je ideální místo pro tuto proceduru. Svijany zapůsobily, nikdo z kola neslezl a pěkným singltrekem pod lesem se rychle blížíme prachem k Hlubokému, kde je překonán brod a poslední metry po asfaltu před Horním Žďárem jsou na vyšlapání.

Subtera a začíná delší stoupání po rozbitém, štěrkovatém povrchu vzhůru k bývalé obci Arnoldov, kde dáváme pravou a stále po asfaltu přidáváme nastoupané metry k Hanušovu, ze kterého zbyla jen kaplička a pěkné pohledy dolů do údolí k vyhlášenému „rekreačnímu“ středisku Vykmanov.

Dost bylo asfaltu, před kapličkou se chytáme modré značky a pak padáme kolem Boreckého potoku nad Maroltov. Pěkné výhledy k Doupovu dnes ruší záclony deště a rychle jedu za ostatními loukami do Maroltova a Květnové.  Ztráta výšky nemrzí, déšť se naštěstí přesunul jinam a jsme po chvilce v Ostrově, kde je pak vypleněna cukrárna.

Věnečky, větrníky a kávičky staví tým na nožky a v sedlech pak hravě překonáváme výjezd kolem ostrovských rybníků do Hájku, kde se ukazuje síla Tukanů ve strmé Pupkaní ulici. Loukami pak míříme nad Hájek k Sadovskému vrchu a kolem plotu obory dolů a pak vzhůru nad Velký Rybník, kde je dnešní cíl „U Beránků“.

Povolený počet osob i dvoumetrový odstup dodržen. Uzená grilovaná kalorická bomba v pohodě zpracována, zalita rezavou vodou z plzeňských studní a večer se rychle blíží. Ve společnosti Dimy a Milušky se pak také rychle blížíme k domovu. Do 60ti kilometrů chybí Dimovi ještě pár stovek metrů a tak nás čeká projet lalůček kolem Zlatého kopečku. Já si připisuji dnes pěkné zážitky i odjetých 61 kilometrů a kolik to dalo Dimovi nevím…

fotky

Petr Baumann