-
- od Červeného vrchu ke Stanovicím
-
- Čedičové varhany u Hlinek
-
- dokonalý servis u Druhého rybníku
-
- rozhledna Krásno od Nové Vsi
Sobota, ve vzduchu je cítit jarní napětí, slunce od rána svítí a teplo? Teplo se někde schovává, venku zima jako v lednu a podcenit volbu oblečení se dnes rozhodně nevyplácí. Probírám šatník, konečně vhodný obleček na sobě, poslední kávička v sobě a vyjíždím doplnit stav týmu na deset osob.
Vjíždím do Tuhnického lesa a od náčelníka se dozvídám dnešní cíl a směr kudy to terénem projedem. Rychlý výjezd k chatě „U Obrazu“ pak lesem nad vodárnu, v Březové řadím lehký a v rozestupu, daném výkonností jednotlivců, stoupám nad přehradou a kolem vrcholu Obteče k „Červenému vrchu“.
První test výkonu za sebou a před námi jsou Stanovice, Dražov a Hlinky za kterými dáváme levou do místa, které schovává čedičové varhany. Traťovka, trochu desinfekce a opouštíme teplé závětří lomu. Studeně lezavý protivítr snižuje pocitové teploty, Garmin ukazuje 8,3°C a tělesná teplota klesá společně s nadmořskou výškou ve sjezdu kolem Bečovských rybníků. Krátká zastávka na servis u Druhého rybníku a kamenitý úsek sjezdu zdolán bez ztrát.
Ztráty hlásí jen zavřené osvěžovny v Bečově a prekérní situaci zachraňuje místní pumpa s nabídkou Hot Dogů. Žízeň zahnána, hlad utišen a kolem Dolského potoku a v prachu jedeme v klidu k Nové Vsi. Klidná jízda a mírné stoupání se náhle mění ve vražedné stoupání v kamenitých serpentýnách pod hřbitovem. Tep 152 za minutu, poslední metry a za hřbitovní zdí místo majáku kříž. Konečně rovina, tep i dech se uklidňuje a nápis na kapli „Ruhe Sanft“ mi dává jasnou perspektivu.
Koukám od hřbitova přes údolí na Krásenskou věž a po chvilce jedeme, vyschlými loukami a kolem Dlouhé stoky, do Krásna. Místní osvěžovnu „U Divočáka“, dnes v totální rekonstrukci, necháváme za sebou a už je tu Stanum, Kounice i oblíbený výjezd loukou k popravišti. Před týmem poslední výzva v podobě zkratek pod Strážiště a je tu odměna v podobě sjezdu k hájovně Bor.
Vládou povolený počet osob dodržen, jen slibované plíčky mění svou podobu na řízek veliký jak sloní ucho. Kalorická bomba zdolána, tělo také střídmě zavodněno a „jezevcovka“ mi dnes připadá jak chodník, jen chlad se nevzdává. Rovinu kolem Ohře k Varyádě i poslední nastoupané metry z dnešní 71km dlouhé, řádně vychlazené a pěkné vyjížďky mám za sebou. Kam to bude příště?…
Napsat komentář