Abertamy – U Vodárny
před sjezdem k Hájům, v pozadí Ryžovna
„Touha je zázrak, takže přej si co chceš. Probouzej sílu, s ní už neklopýtneš. Touha jsou čáry, v hloubi duše je máš“ mi znějí verše písně Daniela Landy. Stejné čáry jsou nyní před námi a narýsované rolbou ve sněhu i stejná touha vyrazit ve slunci stále dopředu i probuzená touha ukázat všem soupeřům záda.
Martin brousí dnes sjezdové tratě ve vysokohorském prostředí devizové ciziny a Tukani se připravují trochu níže v terénech kolem Hřebečné, Mrtvého rybníku, božídarského Špičáku, Mysliven, Mílova a Bludné, kde panuje ideálně zimní počasí, slunce, lehký mráz a chřipková epidemie zde nemá šanci. Využíváme oba lyžařské styly, skluznice tají kdo co namazal, jen Pavlovi vrže pod patkami klistr.
První stoupání k Červené jámě máme rychle za sebou a u Maringotky za námi zůstává jen oblak prachového sněhu, pomalu se usazujícího do stopy. Sjezd dolů na Starou slatinskou a už si vychutnáváme ideální stav stopy kolem Mrtvého rybníku, ve stoupání pod božídarský Špičák a pak i rychlost ve sjezdu k Myslivnám, kde obracíme směr k západu a na Mílovskou.
Je všední den, pracující i polopracující národ či sportovním duchem naplněná podnikatelská třída nám může jen tiše závidět. Pěkně upravená Mílovská a klid ve stopě nám dává křídla. Snažím se zachytit foťákem atmosféru, kamarádi mi rychle mizí a dojíždím je u Grögrova pomníku. Pomník není pod sněhem vidět, ale zato je vidět kaplička sv. Jana Nepomuckého, kde si dáváme chvilku na oddych a traťovku.
Slunce se rychle stěhuje za obzor, barví do červena mráčky, světla ubývá ale zato přibývá chlad a hladina teploměru se rychle stěhuje hluboko pod nulu. Nenecháváme nic náhodě a po neupravené Mílovské spojce uháníme k bývalým Hájům, kde na nás čeká sjezd k silnici od Potůček na Ryžovnu. Sjezd absolvován bez pádů, Blatenský příkop překonán po mostě, kde nás čeká dlouhý výjezd po Skákavé k rozcestí U Pomoci Boží. Pomoc boží sice nepotřebujeme, ale neupravená stopa vedená přes Totenbach nám před Irrgang/Bludnou vzala dost sil.
Stávkující baterka ve foťáku i mrznoucí konečky prstů hlásí čas k návratu tak se moc nezdržujeme. Letmý pohled k vrcholu „Blaťáku“, mažu rychle za ostatními po Karlově stezce Pod Bérem k Rote Grube a tělo rychle vychládá ve sjezdu do Abertam. Ještě pohled na rolbami osvětlené sjezdovky na Plešivci a vracíme se po ujetí 25ti kilometrů zpět do Varů, kde nás čeká v rehabilitačním středisku druhé kolo pravidelné úterní přípravy …
Podobné články:
Napsat komentář