pláně „V kleči“ pod Bludnou
Tukani na Šumavě – k Černé hoře
První únorová sobota, konečně se opět hlásí paní Zima chladem a v nižších nadmořských výškách můžete potkat i sněhovou vločku, tedy pokud se vám usadí na nose. Tukani ovládající úzká prkýnka ovládli dnes stopy a vrcholové partie nad Hřebečnou, ale pokořili i Šumavskou Černou horu. Irča se stopami tropického havajského slunce ve tváři spěchá z horka do mrazivé náruče střední Evropy, Marťas ohýbá hřbet pod žhavým Mexickým nebem a Dima si hraje v Jáchymově na čiperného lázeňáka. No na Tukany narazíte po celém světě, snad jen Čukotka a Kunětická hora v tomto výčtu chybí.
Neléčená rýma tvá sedm dní a osmý den vyjíždím, ve společnosti Romana, Áji a Vítka do Abertam a zkouším, jak se bude chovat má tělesná schránka a v tak silné konkurenci. Nasazuji běžky a už si vychutnávám, po týdenním sevření gaučem, volnost pohybu ve stopě. Lyže jedou a proti nám se řítí Jezevec, jenž za sebou nechal Čočkina, který se chce vykecávat. Chvíli posloucháme jeho názor na stav plání kolem Červené jámy i Bludné a už se mi kamarádi ztrácí. Naštěstí prokoukli mé pocity a zodpovědně čekají u Červené jámy, kde Roman s Vítkem míří k Bludné a po pláních dál až k Mrtvému rybníku. Já s Ájou dáváme přednost klasické stopě krušnohorské magistrály.
Lyže nám jedou, s Ájou za sebou necháváme před Mrtvým rybníkem davy ťapajících ve stopě, slabší i jiné vyspělejší kusy a na rozcestí pod Špičákem dáváme prudkou pravou k rozcestí u Abertamské silnice. Z pěkného tempa mě ve stoupání ruší mobil a dotaz Vítka kde jsme. Popisuji mu polohu a čekám kdy nás s Romanem dojede. Zdravotní potíže se nekonají a v klidném tempu dojíždíme s Ájou k Mrtvému rybníku, kde nás konečně oba mají na dosah.
Davy běžkařů zmizely, stopa na Staré slatinské je volná a po chvíli jsme na pláních pod maringotkou, kde opouštíme rozrytou stopu a míříme kolmo vzhůru prašanem pokrytými pláněmi k hřebeni nad Rýžovnou. Silnice pod silnou vrstvou sněhu a do těl se opírá nepříjemný severák, jenž porazil do prašanu Romana, který nám zde předvedl ukázkového „andělíčka“.
Kolem zbytků raketové základny letí sněhové vločky a my také letíme pláněmi V Kleči a Spáleništěm vzhůru k Bludné. Rychlý pohled na Blatenský vrch a po stopě „Pod Bérem“ spěchám k Červené jámě, kde Vítek a Roman dávají přednost sjezdu a jízdy po pláních k Abertamům. Já si ve společnosti Áji vychutnávám rychlost i trochu delší sjezd ve stopě, jenž nás vede k cíli po ujetí 24 kilometrů (Roman s Vítkem dali lepších 26 km).
Na parkovišti pak svlékám, příjemně protažen a vyšťaven, propocené svršky a do světa letí mobilní cestou fotka otužilce. I kamarádi ze Šumavy posílají do světa pozdravy a také pěkné důkazy o své dnešní aktivitě. Tak kamarádi, zítra v bazénu…
Podobné články:
Napsat komentář