nad Březovou, výjezd ke Fčelínu
Na Kozích hřbetech
Do konce roku 2017 zbývá 26 dní. Zatímco 5.12.1933 končí prohibice v USA, tak oblíbené úterní Tukanské vyjížďky stále pokračují i když se počasí chová velmi nezodpovědně, nerozhodně a se svými zimně nezimními projevy k pohybu na zdravém vzduchu a zvláště v brzké podvečerní tmě příliš neláká.
Z nebe padá lehký namrzající deštík, po kluzkém asfaltu jedu k AC Start, kde osamocen sleduji z hřadu tep města. Schovávám se před ledovým větrem a nenápadně sleduji čas zobrazený v digitální podobě na Garminu. Začínám uvažovat, že se vrátím zpět k rodinnému krbu, ale z těchto kacířských myšlenek mě vyrušuje Irča a po chvilce i malý náčelník, jenž podává zprávu o havarijním stavu JTFvova bajku.
Čas se naplnil, ze zvhlých křídel vytřepávám vlhkost, po chvíli plním své plicní sklípky čerstvým O2 v Tuhnickém lese a ve stoupání ke Sv. Linhartu. Pušák volí tempo úměrné posezonnímu času a abychom se nezpotili odbočil po vrstevnici k Lesovně Diana. Ještě kousek vzhůru Nad lesní pobožnost a cesta Přátelství nás vede pod vrchol Abergu, který tentokrát zdoláváme po zasněženém asfaltu. Fotka na památku a po přimrzlém listí a terénem to valíme ke Sv. Linhartu a stále dolů až do Březové, kde se za nádražím připojuje JTF s opraveným a osvětleným strojem.
Chvíle klidné, nenáročné, skoro rodinné vyjížďky tak končí a v houstnoucím šeru můžeme konečně světu ukázat svou technickou vyspělost při jízdě ve sněhu a přes vrstevnice. Ve stoupání k Tabuli a k hájovně Bor se pak uplatňují všechny jezdecké styly a místy si beru vzor i inspiraci od světových mistrů cyklokrosu. Tma zhoustla, Fčelín není vidět, zapínám světlo a v této dobré společnosti si připisuji poctivě odjeté výškové metry v mírném dešti ke Kozihorské.
Asfalt zasypaný přimrzlým sněhem, gumy kloužou, pozoruji ve světle reflektoru Pušáka jak přede mnou krásně driftuje a chvílemi podobně krotím své kolo. Svět jako by nebyl, v lese klid, příroda spí, černou tmu náhle doplňuje hustý opar a v rychlém sjezdu ke Kozím hřbetům by se hodily i mlhovky. Chvilka na vydýchání, protřepání ztuhlých zápěstí i prochladlých prstů. Oči ve tmě pak hledají ideální stopu ve sjezdu po ledě a sněhu do Pionýrského. U vody citelný chlad, jindy živé Svatošky utopené ve tmě, cestu nám kříží zvědavé srnky a zvedlá hladina Ohře nás doprovází k Doubí.
36 ujetých kilometrů ve skoro ideálním cyklistickém počasí máme za sebou, umytá kola schována před chladem a zloději v garáži a tentokrát jsme u stolu dříve než Bobo. Postupně doráží i Ia. Březina, zakládající člen a ostatní kamarádi. Sestavu pak doplňuje Krčín, Dan i zrovna odoperovaný, ale velmi živý Pavel von Satteles. Probírána jsou všechna témata, plány na Tukanské vyjížďky do konce roku, jen na nezajímavou domácí a světovou politiku pohříchu nedošlo. Čas pokročil, jedu domů a do cesty se mi pletou v temných Tuhnických uličkách ovlivnění a neosvětlení chodci. Obratně se jim vyhýbám a přemýšlím, jak se obratně vyhnu i drahé polovičce…
Napsat komentář