2024 02 13 Sedlečko

Poslouchám v radiu předpověď počasí a příděly sněhu jsme zřejmě již vyčerpali. Jistě nezbytné reklamní sdělení mi cpe do uší, že WV vyrábí auta pro lidi a protože nechodím do DM, tak nejsem zřejmě ani člověkem. Zato mám bajka, kamarády a na dresu Tukana.

Sobota je ve znamení jarních prázdnin a u ACS se sjíždí tým, jenž pamatuje doby dávno minulé, ale oplývá svěžím duchem a pohledem na svět. Chvilka čekání a na pořadu je výjezd k původně Stefaniewarte, pak budovatelsky pojmenované Gotwaldově a posléze i Goethově vyhlídce. Vyjíždíme a u Jara nám dávají přednost motoristi, pěší lázeňáci fandí a ve stoupání nestačím na Garminu sledovat prudké tempo. Ještě pár zatočení řídítky a klikami v serpentýnách  jsme dnes v nejvyšším bodě dnešní vyjížďky.

Stefaniewarte osvětlená únorovým sluncem, tep i dech v normě a náčelník volí sjezd dolů nad drahovický hřbitov k červené značce. Šotolina, mokrá tráva a pak zkouška části nově budovaného trailu, jenž zatím končí někde pod Ottovou výšinou. Značka nalezena a už nás vede neomylně bahnitým úvozem a kličkami mezi smrčky k R6.

Asfaltová stužka překonána a zdolána je i hlubina dnes rozvodněného, dravého Vratského potoku u rozcestníku pod Pražskou silnicí. Nikam dnes nechvátáme a houpavá Spodní jezdecká cesta dává příležitost k pěkným výhledům na hladinu Rio Eger hluboko pod námi i na vzdálené, sněhem opuštěné vrcholovém partie Krušných hor.

Klid v přírodní rezervaci Hloubek pak ruší jen cvakot našich šaltrů, svist řetězů, praskání větviček pod našimi plášti. Ptáci, lišky, divočáci, vojáci na Doupově i zbloudilí vlci tráví odpolední siestu a zda ji také tráví ve voliéře v Sedlečku Tukan Vini jedeme po domluvě zkontrolovat. Dveře voliéry dokořán, litinový „mercedes“ šíří teplo, k zobání je servírována kávička, tvarohový koláč a také něco na povzbuzení krevního oběhu.

Čas však rychle letí a jak ptáci letíme tmou po asfaltu k základně, kde se objevuje překvapivě Marty s Hankou. Vše podstatné probráno, duševní rovnováha srovnána, tělesné tekutiny doplněny a s hlavou plnou nových myšlenek dojíždím k domovu. Zapisuji si 31 kilometrů a na monitoru čtu na titulní stránce „Gazetta dello sport“, že při jarní klasice, dal dnes  Roman na silnici 54 km a úctyhodných výkonů také Tukani, kteří usilovně brousí sjezdovky v kdysi devizové, davům proletářů nepřístupné cizině. No máme rezervy …

Petr Baumann