Počasí přeje připraveným a tak hledám v cyklošatníku funkční vrstvy vhodné do dnešní inverzní mlhy, ve které se i teploměr chvěje zimou. Barvy podzimu neviditelné, vše se zdá stejně šedivé jako barvy cooldresů Tukanů. Jen růžová barva dresu Zuzky a žlutá Vítkova vesta září u ACS, kde se dnes sjíždí osm kusů, aby se vyvětralo v terénech před Královským Poříčím i kolem Medardu v Aleji Přátelství a vyjeli přes brdky na Lítovské kypě k poutnímu místu Maria Kulm.

10 hodin dopoledne, mrznoucí konečky prstů napovídají, že se přiblížil čas otužilců a má tělesná teplota pomalu stoupá při jízdě přes Jenišov a Podhorskou kypu k Novému Sedlu, kde inverzní poklička kryje v Pískovci pracovní úsilí hornického národa, které připomíná jen skřípot a vrzání těžební techniky.

Silnice z Lokte do Královského Poříčí zdolána beze ztrát na životech a před Poříčím se v Luční ulici z mlhy vynořuje polorozpadlý pomník historie hlubinného dobývání uhlí, kolem kterého rychle sjíždíme k cyklostezce, která nás povede do Sokolova. Zde u nádraží máme jedinečnou příležitost shlédnout působení „kyseliny hovení“ na obydleném smetišti, kde jsou snad i nově opravené byty zadarmo.

Opouštíme toto místo, kde se bál i zakládající člen koupit pivko a rychle jedeme ku Svatavě, před kterou dáváme levou k jezeru Medard. Jezero dnes neviditelné. Z mlhy se vynořuje „Alej Přátelství“, kde úspěšně bojují s nepříznivými půdními podmínkami a počasím mladé duby. Objíždíme jezero a pomalu pak stoupáme k Bukovanům, kde konečně vítězí sluneční paprsky nad inverzí a stoupá teplota.

Před námi jsou stupně a brdky Lítovské kypy. Projíždíme 723 hektarů inertního území a stoupáme bahýnkem i mezi loužemi po nasypaných 219,64 milionech m3 skrývkových hmot z lomu „Boden“ až do výšky na 570 m, kde nás vítá slunce a inverzí zastřený pohled k „Maria Kulm“.

Krátká zastávka na traťovku před fortnou poutního kostela a vracíme se zpět do světa mlhy. Jízda kolem Ohře jak v mrazáku a pak po dlouhém hledání a bloudění v hornickém městě konečně  nalézáme asyl v exotické restauraci. Ochotný personál nás rychle nakrmil a jsme opět vypuzeni do chladu, ve kterém objíždíme jezero Michal ve směru do Starého Sedla.

Nová lávka přes Rio Eger ztratila své houpavé kouzlo a levý břeh nás vede po cyklostezce rychle přes Loket až ke kiosku, kde pod skalou končí společná část dnešní vyjížďky. Sedím na studené lavici, studený pohled na studený krb v ruce ještě o kousek studenější plzeň. Chvíli to vydržím a nakonec zbaběle opouštím skvělou společnost. Venku asi 2°C, tma jak v „p…li“, pardon jako v Tašovicích. Zapínám světla a při jízdě ke Kauflandu mi mrzne dech i krev žilách, která pak úspěšně taje při stoupání k vysílačce.

Před vrátky si rovnám zmrzlé prsty, kolo odkládám ke spánku a konečně roztávám v teple rodinného krbu po 83 kilometrech, dnes zatraceně studené, ale jinak pěkné vyjížďky…

fotky Pepíno, Martin, autor

 20 zhlédnutí celkem,  1 zhlédnutí dnes