2022 02 19 Vodoměrka

Únor dnes připomíná jaro a skutečně skalní běžkaři v barvách Tukanů vyjeli do Abertam prozkoumat stav sněhových vrstev ve směru k Maringotce. Jak se jim jezdilo v oblevě nevím, ale teplo i slunce za okny mě vyhecovalo k výkonu a pomocí palce vyťukaná zpráva letí do éteru. Nečekám, kdo se připojí k mé výzvě a jedu k ACS. Jedna hodina odpolední a hle. U startu se mačká pětičlený výkvět bajkového světa. Trasa je daná, ordinováno klidné tempo a směr Kolová, „vodoměrka“ a tradičně „Fčelín“.

Tuhnický les zírá a my zíráme také, všude větvičky, větve. No vítr se vyřádil a my jsme se také vyřádili a propletli lalúčky stezek a cest ve směru k chatě „U Obrazu“. Rychlý sjezd „Čapkovkou“ a už si Roman za „Alicí“ může vyfotit zde chované Lamy. Krátký a svižný výjezd za námi a už stoupáme po asfaltu po „Okružní“ vzhůru ke Kolové, Pile a stále dál až k prameni před „Červeným křížem.

Výborná voda ochutnána, bidony naplněny a od „Červeného kříže“ sjíždíme lesem a loukami dolů k dnes velmi dravému toku Dražovského  potoku. Voda potoku překonána suchou nohou, která se rychle máčí v bahně při stoupání k Novým Stanovicím, jenž je proloženo hojně padlými smrky. Pak už je to kvapík.

Asfalt do a za Stanovicemi je za námi a před námi louky a rychlý sjezd po lesní cestě necestě pod Červeným vrchem končí u Bečovské silnice a za ní 2,5 kilometru stoupání ke Fčelínu, proložené čerstvě padlým smrkem. Smrk i stoupání hravě zdoláno a už se zdravíme se zdejším domorodcem Žírou.

Čas však nějak rychle letí, slunce se schovává, rtuť v teploměru rychle klesá a my také rychle klesáme dolů do Doubí, odkud nás cyklostezka vede po proudu k Meandru, kde se tým dělí. Odjíždím s Romanem vzhůru do uliček Staré Role, kde ho nechávám svému osudu a po 46ti kilometrech jsem doma. Bezva vyjížďka…

Petr Baumann