Sobotní ráno, budík se mne snaží probudit a sny o pohybu v čerstvě vyřezané stopě se mění ve skutečnost. Sedím s Tukany ve vlaku a už stoupám k Schuppenově cestě. Lyže připnuty a jen ranní ptáci obdivují bruslařský styl a tempo vyvíjené ski sekcí vzhůru k Bučinské cestě. Čerstvý manšestr jede a na dlouhé rovince před Zaječí horou jsme rychlejší než vítr. Roman kmitá ve stopě vpřed a vzad, Ája jede jak dýzlák a zbytek týmu se nenechává zahanbit.

Rychlé sjezdy ve směru ke Korcím a už ochutnáváme zahraniční přírodu před Celnicí, kde se vracíme k poctivému „českému“ Glühwein a do stopy vyřezané skútrem ve směru k hraničnímu pásu a k Rolavě, kde se nám na kraji lesa otvírá pohled na liduprázdný prostor kdysi obydlený 3mi tisíci duší. Dnes tu život připomínají pohybuchtiví nadšenci, vítr a po obloze letící mraky. Sjíždím dolů k Rolavě, Sauersack je za námi a v Přebuzi na stole skromná krmě v podobě holandského řízku, doplněná Plzní.

Skvělé kalorie doplnily sílu a vracíme se zpět do stopy vyřezané k Chaloupkám. Přijíždím k mostku a čekám až se uvolní prostor pro opatrný přechod. Rychleji ale zareagovala zemská přitažlivost a už se válím na ledu, nohy zapletené jak cop. Ze zajetí zamotaných nohou a lyží mne osvobozují kamarádi, kterým tečou slzy smíchu, jen pohotový fotograf chybí. Stavím se konečně na zadní, skelet a připojené svalstvo v pořádku a už jedu za ostatními dolů do Chaloupek a stále rychleji kolem Rolavy, kde naše dnešní jízda končí po 33 kilometrech…

Loading