2022 01 04 Diana v dešti

Dnes má svátek bohyně lovu Diana a první úterní vyjížďka letošního roku, silně poznamenaná teplým deštěm, má svůj cíl u paty stejnojmenné rozhledny na vrcholu „Freundschafsthöhe“, ke kterému si v době osobního volna, nožíř Václav Drumm spolu se svým strýcem Augustem Leopoldem Stöhrem, v roce 1804 proklestili cestu bukovým lesem a vyšťaveni pak dlouho koukali do údolí řek Tepl und Eger. Kdyby chvilku vydrželi, mohli obdivovat i výkon tří voděodolných Tukanů, jenž dosáhli v sedlech svých horáků stejného, dnes liduprázdného vrcholu.

V tradičním čase startu koukám z kavárny na provazy deště, splachujícího zbytky sněhu. V sedle 26cítky se objevuje i Žíža a Pušák velí „do sedel“. Do pláštěnek buší kapky deště, společně pak bušíme do klik svých horáků a první metry projíždíme ve ztichlém, lidu a psů prostém Tuhnickém lese k vyhlídce Na Skalce. Nulová viditelnost, někde pod námi tušíme Dvory i hipodrom skrytý v oparu a v klidném tempu dojíždíme k Doubské chatě.

Doubskou cestu dokumentuje jen mokrý snímek, Pušák se Žížou mi odjeli a divočáci i spárkatá ve vyhlídkové oboře se také někde schovala. Odpolední ticho ruší jen mlaskot mých plášťů v bahně a rachot kapek deště dopadajícího na spadané listí a na pláštěnku. Usilovně šlapu, za kadence by se stadět nemusel i Sagan a u lesovny Diana dojíždím kamarády. Společně pak lehce vzlínáme k vrcholu, kde v dešti funguje jen výtah na rozhlednu a lanovka.  Jo pracovní doba a jízdní řády se musí dodržovat.

Osvěžovna Diana zavřená, svátek Diany oslaven na stojáka malou desinfekcí s příchutí mandlí, která nás doprovází v rychlém sjezdu k Wolfově lavici i na cestě přátelství k chatě Rusalka, aby pak konečně vyvanula u chaty U Obrazu, kde mám pocit že jsem zcela promočen.

Světla ubývá, mokrý asfalt nás vede sjezdem k vodárně nad Březovou, kde dáváme pravou a po Jungmanově stezce se v klidu plazíme k vyhlídce, ze které lze obdivovat vrchol Obteče i hladinu přehrady hluboko pod námi. Romantickými pohledy doplněné mandlovou příchutí nás pak doprovází ke Svatému Linhartu.

Deště i vodních zážitků je pro dnešek dost, zapínáme světla a rychle ztrácíme nadmořskou výšku ve sjezdu po Tuhnické cestě, ze které za lavičkou dává Pušák levou do bahenního sjezdu k „mlýnkům“ a pod viaduktem do ulice Pod lesem, která nás vede mezi loužemi zpět na Tuhnickou cestu a řádně promočené po 22 kilometrech v terénu i k bráně základny, kam posléze dorazila pěší sekce vedená Miluškou i ostatní, dnes jistě prací zavalení či zranění Tukani…

Petr Baumann