-
- s náčelníkem u Maringotky
-
- od Maringotky k Rote Grube
-
- u štoly Weisse Taube
-
- Schneppova pinka před Mauritiem
-
- rozcestí u Červené jámy
-
- setkání s Honzíkem – Abertamy
20. listopad a do konce roku, sužovaného locdownem, vedry, suchem, energetickou krizí, zvyšováním cen a covidem, zbývá přežít ve zdraví ještě 41 dní. Moc to není, ale dnešní vývoj studené inverze jistě dopřeje nevšední zážitky týmu nejen při jízdě z Ostrova vzhůru k Božímu Daru, kde dnešní cíl „žebrobraní“ u Maringotky, slibuje pohled na zmrzlé prsty country kapely i všech, kteří dnes neváhali a chladem se prodrali studenými větry k nabídce svařáku, slíbených pečených žeber i k poslechu akordů táhnoucích se hustou mlhou nad Hřebečnou.
Vyjíždím dnes za týmem se zpožděním, způsobeném pravidelným cvičením černé němé tváře. Čtyřnohý přítel dostatečně unaven a doma odložen. Trasu týmu dnes nekopíruji a v sedle kola doháním ztrátu jízdou přes polní letiště do Nové Role a pak kolem trati do Suché, kde za mostem přes Rolavu na mne čeká sedm kilometrů stoupání nejen po „plazivci“ ve směru k Perninku.
Tiše vzlínám v pravidelném tempu po asfaltu a u přejezdu nad Perninkem mám nastoupáno 400 metrů, které rychle ztrácím ve sjezdu do Perninku. Vychlazené tělo se pak zahřívá při jízdě po cyklostezce do Abertam a po silnici do a nad Hřebečnou, kde se u „maringotky“ setkávám s týmem i náčelníkem. Dvojitý svařák rychle chladne v žaludku, studená mlha a vítr žene akordy i slova písní někam do prostoru, žebra nejsou. Hlad zahání popraskané párky i spálená sekaná. Co si víc přát.
Slibované slunce se nehlásí a o slovo se hlásí čas i chlad pronikající zvhlým oblečením. Maringotku v zádech, svižně vyjíždíme do mlhy ve směru ke štole Weisse Taube. Nejvyšší bod dnešní trasy překonán nad Mauritiem, míjíme pak ve sjezdu do Abertam Rote Grube a pod vodárnou se připojuje k týmu Honzík, toužící po zdravém životním stylu a odpočinku od práce.
Abertamy za námi, studená a vlhká mlha nás doprovází po Střední Kaffské cestě pod Plešivec a neopouští nás ve sjezdu ke Střednímu i Dolnímu Kaffu a veze se s námi na zelené do Merklína i Hroznětína. Zelená opuštěna a kolem Velkého rybníku jedeme skoro už ve tmě k Čihadlu. V Malých Nivách zapínám světla a předpisově osvětlen se pak v Otovicích odrozuji a Petrem Dimou jedeme vstříc Sedleci, i k domovu, kde si zapisuji svých dnes odjetých 43 kilometrů a začínám v teple přičítat rodinobody…
Napsat komentář