2021 09 28 Chlum Svaté Maří

Úterý 28. září a Svatý Václav by jistě také rád přivítal, jako mnozí z nás volný den, ve kterém by se mohl věnovat svým koníčkům, rodině nebo sportu. Počasí sice na startu týmu Tukanů nepřeje, ale příprava při pohledu na hustý déšť byla zodpovědně provedena a s hodinovým spožděním můžeme vyjet. JTF si dává klid na lůžku a vedení týmu přebírá malý náčelník, který dnes vede 8 kusů západním směrem do míst, jenž jsme dlouho neprojeli.

Kapky deště z kol setřepány, sedla utřena, šaltry rachotí a vyjíždíme přes Roh k Jenišovu, abychom si zahřáli svalstvo a roztáhli plicní sklípky v pěkném tempu nejen na Podhorské kypě, ale  i na panelech před Novým Sedlem. Tempo nepolevuje, za Horním Pískovcem a před sjezdem do Královského Poříčí pak můžeme obdivovat Bobovo smělé životní dílo v podobě sítě drátů přenášejících 22kilovolt.

Nad námi šedivé nebe a před námi černý mokrý asfalt natažený k Sokolovu, ze kterého dáváme levou k mostu, za kterým nás čeká písková cesta kolem Medardu. Zde povinná zastávka u dubu č. 50 a č. 81, oba svěže zelené pak opouštíme rychlým tempem a prudkým výjezdem po šotolině a kamení do Bukovan, ve kterých chcípl pes.

Chvilka vyplněná lalůčky na stezkách před Habartovem a Lítovskou kypou. Zelená značka v nepřehledném terénu nalezena a už si vychutnáváme šotolinu, kamení, louže a hlavně dlouhé a místy prudké stoupání na brdcích, vhodně umístěných ve směru k Chlumu Sv. Maří. Mě zbývají poslední metry k vrcholu a konečně se mi také otvírají daleké výhledy k Medardu, k Sokolovu i k Březové na úpatí Slavkovského lesa. Pěkný pohled k Maria Kulm mizí za mladými borovičkami, zkouším fotit a tým mi také rychle mizí za mladým lesem, milosrdně zakrývajícím Lítovskou výsypku.

Zde se nedá ztratit a brzo se s týmem potkávám před fortnou barokní chlouby řádu Červených Křížovníků – poutního kostela a na opravu čekajícího probošství. Krátká prohlídka interiéru kaple i kostela, při pohledu na výzdobu chvilka na rozjímání a už to valíme dál k Drsnému vrchu, kde stojí soukromá, nepřístupná vyhlídková věž.

Ještě poslední pohledy z Teleného vrchu do kraje. Foťák zaznamenává pro budoucí generace vrchol Dyleně v mracích a na nás čeká sjezd do Kynšperku, kde se po chvilce vrtíme na židlích v osvěžovně „U Splavu“. Střídmý výběr meníčka tak tak stačí na zahnání smrti z hladu a žízně. Spojení se Zuzkou, jenž nám jede naproti, navázáno a už jsme opět v sedlech na cyklostezce.

S plnými žaludky zdoláváme rovinatou cyklostezku, rio Ohře nás doprovází do Damic, kde se za nádražím setkáváme se Zuzkou. Posílený tým pak zvyšuje rychlost přes Citice k Sokolovu a ke Královskému Poříčí, kde se vracíme znovu k Ohři, abychom pak dali závod s vodním proudem do Lokte. Zde závod přerušen návštěvou „Gardnera“, kde se potkáváme s troskami týmu Krušnokolců, Luďkem a Pavlem.

Zavodněné svalstvo a přebytečná voda z organismů je pak vypocena při rychlé jízdě po „D1“ do „pionýrského“, kde se vracíme zpět do civilizace, ve které někteří volí prohlídku šenku „Buldok“. Jistě zajímavou exkurzi dnes vynechávám a po 82 kilometrech pak doma odbahňuji a pečlivě sprchuji nejen své kolo, ale i sebe…

fotky

Petr Baumann