2020 06 06 Po stopách Unhošťské lyže

Kdysi dávno milé děti, když ještě padal v Unhošti sníh, šlapali stopy v hlubokém bílé nadílce, nejenom místní sportem zapálení chasníci, ale i jejich kamarádi, kteří sem dorazili z míst ležících za devíti horami a řekami. Dnes se v Unhošti bílá nadílka vyskytuje zřídka, ale zato vlasy a vousy kamarádů se podobají barvě sněhu.

Děti. Nadšení pro pohyb zůstalo, běžky a sníh nahradily horská kola, prach a dnes při setkání přátel „Unhošťské lyže“ i Tukany oblíbené bahno…

Poznávat nová místa, projet se v klidném rekreačním tempu po trati závodu „Po stopách Unhošťské lyže“, nadýchat se stejného vzduchu jako nejbohatší čech, využívají dnes i Tukani vedeni do boje náčelníkem JTF. Osm kusů, včetně kol, naskládáno ve Varech do plechových miláčků, Pedro i Ouroďák vedou pak své koně směle až k restauraci „U Kozla“ v Malých Kyšicích.

Přátelé obojího pohlaví outdorově vybaveni, bajky prošly technickou přejímkou a posléze poučeni ředitelem akce o stavu i záludnostech technickofyzicky náročné trati vyjíždí od „Proškova“ mlýnu do divočiny.

První metry máme za sebou a první defekt, údržbou velmi zanedbaného stroje, vyřadil z jízdy Borise. Ostatní se pak v klidném nezávodním tempu, vezou vzhůru svěží jarní zelení kolem „Vysokého vrchu“ a „Tuchonína“ až ke „Skalce“, kde se zvyšuje rychlost ve sjezdu do chvalně známých Žloukovic.

Líný tok Rio Berounka pak překonán suchou nohou po železničním mostu a do cesty se staví první překážka s nabídkou denního menu včetně výstavu několika pivovarů. Boj s jídelním lístkem úspěšně vybojován, kalorie je třeba opět spálit a odpolední siestu tráví balík  v sedlech bajků ve výjezdu do „Žlubince“. V údolí pod „Šnárovou horou“ pak jejich pláště zkoumají kvalitu bahýnka na cestě kolem Žlubinského potoku vzhůru k Chyňavě.

Poslední metry stoupání k „Chyňavské myslivně“ a už se kocháme pohledem na vzdálené vrcholky Brd. Svěží zeleň střídá před Podkozím červeň rozkvetlého jetele a od „Kozího vrchu“ si Tukani přidávají kilometry i nezbytný lalůček Libečovu. Zabitá rokle pak přidává další zážitky i stopy bahna na kolech a dresech týmu ve stoupání pod vrchol „Chrbiny“, odkud nás vede rychlý sjezd do Chrbin k pstruhovým vodám potoku „Loděnice“.

Kilometry přibývají, vpravo hradba plotu obory Podkozí, kde opouštíme nejen dravé vody potoku Loděnice ale i Dolní Podkozí. Osvěžovna je sice blízko a samozřejmě na kopci, kam nás vede asfaltová stužka. Zakládající člen drží dnes pivní dietu a tím pádem noří dlouhou lžičku do poháru se zmrzlinou a ovocem. Já dietu nedržím a nořím provokativně nos do pěny rezavě chmelového juice. Všichni osvěženi studeným vzduchem, servírovaným zdarma na terase, pak jedem zdolat poslední výzvu a kilometry k cíli.

Vracíme se po asfaltu a proti větru pod Kozí vrch a rychlý sjezd nás vede zpět k potoku Loděnice. Z osady „Rujana“ jedeme proti proudu od „Okrouhlíku“ k „Dědkovu“ a „Kyšickému mlýnu“. Pěkný singltrek kolem potoku přerušen a kola po kameni přenesena. Skalní stěna překonána a pozornost si zaslouží zde Frantou hbitě využitý 2. Newtonův zákon. Nikdo se samozřejmě nesměje, vykoupán a obalen řádně uleželým bahnem Loděnického potoku se pak představuje v cíli všem přátelům Unhošťské lyže.

V klidu dojíždíme do cíle, Garmin uzavírá účet se 46ti odjetými kilometry, kola naložena, mírná očista těla i změna cooldresů provedena a v sále rastauračky pak ředitelem závodu provedeno závěrečné zhodnocení. Následně přečteno pojednání o kategorizaci bajkerů a v závěru pak přípravným výborem zhodnocena i ohodnocena dlouhodobá sportovní aktivita JTF. Culícího se náčelníka pak vystřídaly fanfáry i rychlé špunty a šumění bublinek pak přepískal Jarda nádhernými ukázkami svého hudebního nadání a v závěru i taneční kreace zúčastněných, za podpory variací klasických melodií v podání mistra ovládajícího klávesy hudebního elektrostroje.

Tak přátelé uvolnění pokračuje, těšme se na sníh a další ročníky závodu „Po stopách Unhošťské lyže“…

fota video

Petr Baumann