Tak jsem přežil milénium i 70tku, květen je pomálu za námi, za námi jsou tradiční oslavy vítězství někoho nad někým, pomalu končí móda roušek, omezení i zákazy způsobené nechtěně dovezeným virem, svoboda pohybu se opět uvolňuje „… a slunce pálí jen, …“. V Čechách Sucho jak na Sahaře, všude prach, vodu vidíte jen ve Stanovické přehradě a dnes i v líné vysychající stružce, jindy dravě bouřlivého toku Dražovického potoku.

Cíl dnešní vyjížďky je opět jasně daný a jak se k němu dostat nám, štěstím bez sebe, sděluje u Startu JTF. S vidinou řízku a bramborového salátu podávaného v jistém malém ráji, vyjíždíme směr „Jaro“ a po Turgeněvově stezce stále vzhůru pod Gétovkou k Hůrkám. Malý singltrek mezi mladými smrky střídá za hvězdárnou další pod „Pičusberg“, kde narážíme na ohradník a technický výjezd k vyhlídce je nedostupný a tedy jako moje mládí v …..i.

Tradiční Kolová, úprk Boba za nákupem plechu s obsahem piva a už mažeme nejdřív mladou álejí a pak po koruně hráze do Stanovic. Asfalt je posléze opuštěn v Nových Stanovicích a sjezd končí u polovyschlého Dražovického potoku. Tým jede proti proudu a zbloudivší zakládající člen ještě iniciativně kontroluje stav vodoměrky. V Dolním Dražově fotka na památku a už všichni jedeme stále proti proudu k „vitriolce“ pod Hlinkami.

Sfrézovaný povrch nědělá potíže, stoupání máme za sebou a jarně zelenou alejí jedeme k rybníku, kde se kocháme pohledem na horizont Strážiště, Krušných hor a vrcholky Červeného vrchu a Obteče. Znalci ještě rozeznávají vrchol Abergu a za ním se krčící starorolskou vysílačku. Ti kdo to nevidí ale sedlají svá kola a fofrem padají dolů loukami k lese „Bukovina“, kde polykám týmem zvířený prach ve sjezdu úvozem až k bečovské silnici.

Chvilku se pak opájíme rychlostí v jízdě do Kfel, kde rovinu střídá stoupání ve stráni nad Teplou. Pro mladé necháváme výjezd na Kozihorskou a na nás čeká mírnější stoupání nad Cihelny. Pěkné výhledy na Obteč střídá sjezd ke golfišti a je tu poslední dnešní stoupání k hájovně Bor, odkud se lesem vine vůně řízků. Nestačím dosednout a je tu aperetiv v ruce oslavence a také hora braborového salátu s řízkem s plochou téměř jednoho aru.

„Republika“, řízek i salát hravě zdolán a pozřené kalorie doplňují dnes vydanou energii v místech, kde jsme dlouho nejeli. Loučím se s týmem a doprovázen Dimou ještě dávám „jezevcovku“. Závěr vyjížďky jako obvykle končí u vrátek a doma pak pevnou rukou zapisuji dnes odjetých 46 kilometrů. Potichu kontroluji ještě stav rodinobodů a pomalu se připravuji na sobotní slet…

fotky