2020 01 11 Mariánská

Další lednová sobota. Karlovarsko stále bez sněhu, rtuť teploměru se krčí někde kolem nuly, „zimáky“ Tukanů jsou ale stále v pohotovosti. Závodní sezóna nečeká, těla potřebují zabrat i nabrat sílu, shodit přebytečná „zimní“ kila a dnes jedou vyvětrat své peří do chladu, bahna a jako obvykle letí rovnou nebes.

10 kusů vyjíždí směr Čankov a už v Rosnicích i pod Bílou skálou ukazuje bahno svou sílu. Nový neodzkoušený pohon zřejmě stávkuje? a Bobo nás asi nerad rychle opouští. Co se nedá se zalepenými a klouzajícími plášti vyjet je pak vystrkáno a v lese nad Čankovem to už jde. Romanův nápad projet se v lednu po „parapetu“ týmem nevyslyšen a pak koukám v Mezirolí na, černými mraky přikryté, panoráma krušných hor a valím to za ostatními k Nivám.

Nivy, stoupák a louže k Ruprechtovu máme za sebou a po asfaltu se k nám od Velkého Rybníku blíží odrodilý Bobo. Ani nepozdravil a švihá nožkama zřejmě k Rafandě. My si dáváme do těla nejdřív kolem Velasu, pak přes pole k aleji a kolem silnice  do Hroznětína. Roviny máme za sebou a nabraná „vánoční“ kila měníme rychle za nastoupané metry k Oldříši. Kamarádi mají více sil i méně let a nad Eliášovým potokem pak stoupám v klídku sám až k asfaltu, který nás doprovodí až do Mariánské.

Míjím louku kde stával poutní kostel Nanebevzetí Pany Marie a do nebes se dostávám až u kamen v šenku osvěžovny Na Boudách, která se mění dnes na sušárnu peří Tukanů. Lehká strava vhodná pro cyklisty v podobě jelit i jitrnic mizí v žaludcích a navrací ztracené kalorie. Tým se pak usušen rád navrací zpět z tepla do chladné lednové přírody.

Původní záměr sjet po Střední Mariánské cestě nějak nevyšel a jsme opět kousek u závory pod Mariánskou. Rychlý fofr dolů a červená opět nalezena. Brzdíme, dáváme levou a svedeni stopami motorek pak pravou a před námi je náhle otevřen chřtán prudkého, na vrstevnice kolmého sjezdu kolem Bílého vrchu. V kluzkém jehličí mezi smrky padám někam dolů, závěr raději scházím, jen Verča si tento přírodní profil chválí.

Sjezd do Hlubokého pro otrlé a kvalitně pojištěné hazardéry i bezmozky je za námi. Před námi silně zvlhlé Kfely a podmáčené louky u obory před Ostrovskými rybníky, odkud jedu s ostatními bahnem a loužemi vzhůru k závorám. Nastupuje tma, reflektory svítí a už strkáme bajky vzhůru ke svodidlům  před pumpou v Nejdě. Na asfaltu se pak zbavujeme nabraného bahna a zbytky ztrácíme ještě před Novou Vískou i v rychlém sjezdu do Lesova. Před námi ještě poslední kilometry jízdy přes Bor a Dalovice k základně, kde se konečně pod proudem vody objevují barvy našich strojů.

56 kilometrů máme dnes za sebou a před námi je oslava …tých narozenin jisté slečny v tukaních barvách. Nevím co se šušká o Tukanech, ale důstojná oslava doprovázená bublinkami a Pařížskou šlehačkou s banány svědčí o zdravém způsobu života Tukanů. Tak Verčo vše nejlepší do života a hodně závodních úspěchů…

Petr Baumann