Kladská, nasyceni se díváme do objektivu…

1. máj v Královském Poříčí

 Ká. Há. Mácha… Máj.

„Byl pozdní večer, první máj, večerní máj, byl lásky čas. Hrdliččin zval ku lásce hlas, kde borový zaváněl háj…“. Maturitu sice mám, ale dál si to už nepamatuji. Masové oslavy s prapory i alegorickými vozy se již naštěstí nekonají, řízná dechovka nebudí vyšťavený národ, lid si užívá klidu od práce. Tukani ovšem nelení a dnes vylétli opět vzhůru do oblak.

V májovém čase a lehkém deštíku zdolali Kozihorskou i terény kolem Slavkova, aby si pak vytřásli kostry na kořenovce pod Krásenskou věží. Kosti v těle jistě všemi spočítané a vodní kanál Flossgraben pak tým doprovodil až dnešnímu cíli, k restauračce na Kladské.

No má zimní příprava asi nestála za nic, vlaju za týmem, který trpělivě čeká, kde vypustím duši a s kolem padnu do mechu a kapradí. Z kola padám u fortny Myslivecké restaurace v Kladské, za svůj výkon se odměňuji jedním 11ti voltovým „Chodovarem“ a bramboračka do mne vlévá potřebné kalorie.

Venku pak dáváme společné foto na památku a bolavé svaly znovu roztáčí kliky po lesních asfaltkách ve směru ke Kynšperku, kde hrdě míjíme zdejší varnu rezavého „Zajíce“. Po cyklostezce to valíme po proudu Ohře až k Dasnicím, kde se tým trhá. Zdravé jádro obsazuje terasu nově zřízené osvěžovny, Bery, Míra chvátají domů a já abych neztvrdnul tak s nimi držím tempo až do Královského Poříčí, kde se již oba určitě neztratí.

Jedu si své tempo a čekám kdy mě tým dojede. Projíždím Loktem držím svou rychlost a Tukani nikde. Zřejmě si dali pohov a hasí žízeň v dalších osvěžovnách. Svatošky, Tašovice, na Garminu mi naskakuje 100vka a to mě čeká stoupání k vysílačce. Kolem Variády jedu již v májovém tempíčku a doma si připisuji slušných 105km, bolavé svaly i koleno mi pak nepříjemně připomínají datum narození. Z posledních sil otvírám lahvovou Plzeň a hlavou se mi honí verše májového klasika…„Byl pozdní večer, první máj…“

Loading