Denním rozkazem a ústy náčelníka vyhlášen cíl výletu „dáme Schöneck“. Výzva zalétla i do Sedlečka a Vini ranním vlakem stoupá, společně s týmem k hřebenům Krušných hor.
Denním rozkazem a ústy náčelníka vyhlášen cíl výletu „dáme Schöneck“. Výzva zalétla i do Sedlečka a Vini ranním vlakem stoupá, společně s týmem k hřebenům Krušných hor.
Dvanáctý den roku 2019 se ve Varech opět probudil do lehkého raního deštíku. Pracně napadaný sníh mizí jak pára nad hrncem a Tukani rychle mizí, pomocí vlaku, do vyšší nadmořské výšky. Stanice Beringen málem zasypaná sněhem pod ramena, všude kolem mlha a pod běžkami čerstvě upravený manšestr ve stopě.
Dnes posiluji tým i já a dokonce Pepíno, po třicetipěti letech vybaven dětskými hůlkami, oprášil letité retro běžky a s novým nánosem extra modrého vosku drží nasazené tempo. Já zjišťuji, že nabraná kila se špatně vozí a dech se také nějak podivuhodně zkrátil. No mám co dělat abych týmu stačil. U rozcestí pod Korcem se loučím a sjíždím společně s Romanem a Ájou do Jelení, kteří jedou ke státní hranici.
Sám pak ztracenou výšku rychle nabírám v tempu „krok sun krok“ v zafoukané a v pláni skoro ztracené stopě kolem vedení ve směru k Chlapecké pasece. Procvičuji pažní svaly, padlé smrky mi připravují vhodné podmínky pro tělesná cvičení a překonání překážek. Jsem na vrcholu a už si vychutnávám rovinky i sjezd kolem Jelenského potoku do Chaloupek. Kolem Rolavy pak držím svižné tempo do Hamrů, které mě vítají, po ujetí 22 kilometrů, oblevou a deštěm. Posílám ještě zprávu kamarádům, že jsem přežil pobyt v divočině a vracím se domů.
Roman s Ájou z Jelení hbitě vystoupali ke hranici říše a jeli naproti zbytku týmu, který to vzal u Korce do Hennebergu. Jak dopadlo setkání nevím, ale jistě byli překvapeni, že Iglú bylo tentokrát zavřené. Zřejmě sanitární den a došlo „Bombardino“. Ještě, že byly dobré podmínky na Kammloipe a také pěkně upravená stopa od Koutku do Přebuzi a přes Chaloupky až do Hamrů, kde se Romanův Garmin zastavil na cifře 46ti ubruslených kilometrech.
Z Plešivce přinesl vítr zprávu od nejmenovaného maskovaného Tukana „Plešivec. Jen pro otrlý…“ a ozvali se skialpinisti Vítek a Hanka, kteří v silném větru sdělili světu své dojmy a pozdravy. No kdo se dnes válel na gauči, sbíral rodinobody či koukal na bednu, tak ten o hodně přišel…
https://www.relive.cc/view/2073521328
„Jedeme normálně kolo 15:00 Start.
ZMĚNA – stárnu nebo se mění počasí. Dnes nejedu, sraz ca 18:00 na základně. Popřejeme Jirkovi k 68. narozeninám a probereme naší odolnost počasí.“
Kamarádi, je to snad poprvé za tu dobu co se konají úterní vyjížďky….počasí se dnes zbláznilo a zabránilo Tukanům roztáhnout křídla, vše pak zevrubně probráno a oslaveno na základně. No alespoň nějaká důstojná aktivita…
Pohyb je život, zvláště bezvadný je pohyb v trvalém dešti na běžkách či při tréninku stoupání a sjezdu Skialpové sekce ve volných terénech rozložených pod vrcholem Klínovce.
Ráno dávám přednost osvěžujícímu se válení v teplém pelíšku a myslím na kamarády, jenž ujíždějí vlakem do nebes a do Perninku, aby zvládli naplánovaných 40 kilometrů běhu na lyžích po obou stranách hranice do Iglú nad Carsfeldem, přežít návštěvu osvěžovny v Přebuzi a ve zdraví dojet do Nových Hamrů.
Oběd mě náhle staví do latě, sčítám rodinobody, nehledím na nepříznivé pohledy drahé polovice, projevy počasí i déšť a říkám si na Chaloupkách mi vytráví a bude lépe. No moc jsem si nepomohl. Kapky regurélního deště mi udávají rytmus. Osm měsíců lenošení se hlásí o slovo a připomíná mi, že mozek si hodně pamatuje ale tukem zatížené tělo stávkuje. V kopci zastavuji, mezi kapkami deště hledám molekuly O2, jenž by osvěžily mé ochablé svaly. Brusličky i hůlky se boří do rozměklé kaše ze sněhu a vody, ujeté metry i těch několik kilometrů jenž mám za sebou, mi důrazně připomínají co jsem dělal v létě.
Konečně se otvírá chaloupecké údolí. Dívám se do míst, kde sní svůj věčný sen Zdenda a to mi připomíná abych zabojoval a jel vstříc kamarádům, kteří se vrací od Carlsfeldu a Přebuzi. Čekám „u divadla“ a z mlhy se vynořuje BoBo, Ouroďák i Pušák. Zmoklé krovky zabalené v pláštěnkách, mlha kryje milostivě jejich únavu. Obracím směr a jedu zpět k parkovišti, kde je celá sestava naložena. Raději je rozvážím k domovu, aby se ve Varech neztratili. Doma pak ždímám vodu z oblečků, využívám zbylé rodinobody a odcházím na základnu probrat dnešní aktivitu a zaslouženě rehabilitovat…
© Tukan Karlovy Vary 2013 - 2024 |
Materiály umístěné na tomto serveru mohou být publikovány pouze se souhlasem autorů.
Developed by Daniel Danielčák