Skialp sekce
… běžecká sekce
Pohyb je život, zvláště bezvadný je pohyb v trvalém dešti na běžkách či při tréninku stoupání a sjezdu Skialpové sekce ve volných terénech rozložených pod vrcholem Klínovce.
Ráno dávám přednost osvěžujícímu se válení v teplém pelíšku a myslím na kamarády, jenž ujíždějí vlakem do nebes a do Perninku, aby zvládli naplánovaných 40 kilometrů běhu na lyžích po obou stranách hranice do Iglú nad Carsfeldem, přežít návštěvu osvěžovny v Přebuzi a ve zdraví dojet do Nových Hamrů.
Oběd mě náhle staví do latě, sčítám rodinobody, nehledím na nepříznivé pohledy drahé polovice, projevy počasí i déšť a říkám si na Chaloupkách mi vytráví a bude lépe. No moc jsem si nepomohl. Kapky regurélního deště mi udávají rytmus. Osm měsíců lenošení se hlásí o slovo a připomíná mi, že mozek si hodně pamatuje ale tukem zatížené tělo stávkuje. V kopci zastavuji, mezi kapkami deště hledám molekuly O2, jenž by osvěžily mé ochablé svaly. Brusličky i hůlky se boří do rozměklé kaše ze sněhu a vody, ujeté metry i těch několik kilometrů jenž mám za sebou, mi důrazně připomínají co jsem dělal v létě.
Konečně se otvírá chaloupecké údolí. Dívám se do míst, kde sní svůj věčný sen Zdenda a to mi připomíná abych zabojoval a jel vstříc kamarádům, kteří se vrací od Carlsfeldu a Přebuzi. Čekám „u divadla“ a z mlhy se vynořuje BoBo, Ouroďák i Pušák. Zmoklé krovky zabalené v pláštěnkách, mlha kryje milostivě jejich únavu. Obracím směr a jedu zpět k parkovišti, kde je celá sestava naložena. Raději je rozvážím k domovu, aby se ve Varech neztratili. Doma pak ždímám vodu z oblečků, využívám zbylé rodinobody a odcházím na základnu probrat dnešní aktivitu a zaslouženě rehabilitovat…
