Chaloupky a JTF
stopy na silnici k Sauersacku a kolem „cíňáku“
Tak nám sobotní kruté mrazy popálily brka některých slabších kusů, dnes ozdobených nudlemi a jejichž těla se třesou horečkou. V rukou místo hůlek či řídítek drží horký čaj a místo kilometrů na sněhu či v sedlech bajků polykají vitamíny či jiné, vhodně předepsané podpůrné prostředky z produkce firem Slovakofarma, Zentiva a Božkov.
Paní zima se v tom svém loučení rozhodla, zasypala sněhem hřebeny Krušných hor, zvedla teplotu a v tomto, zřejmě posledním záchvatu vyjíždíme do stopy. Padá druhá hodina odpolední, vyšťaven z pracovního procesu a z lámání pracovních norem jedu ke druhému parkovišti nad Novými Hamry. Stopa na tento čas perfektní, větvičky a jiné přírodní smetí zmizelo pod nově napadaným sněhem a parkoviště zatím bez života. Připraven k boji očekávám příjezd kamarádů a je tu JTF. Z auta zní ale hlas JTF „ti mladí nic nevydrží…“ a tak bruslíme ve stopě sami ve směru k Chaloupkám. Za námi ale ťape podpora Soni s kamarádkou, které necháváme brzo za sebou.
Odbočka Chaloupky „U pily“ a už funíme ve stoupání kolem Jeleního potoku k rozcestí „U Velkého močálu“. Kolem nás klid, vločky sněhu tiše padající k zemi nevnímám a fofřím stále vzhůru k Jelení. V rychlém sjezdu od Jeleního vrchu nám pak vítr čechrá kučery pod čepicí a Jelení, ztichlé a mrtvé jak po odsunu, necháváme rychle za sebou.
Sněhem zasypané ústí dědičné štoly Sv. Jiří a značka „silnice se v zimě neudržuje“ je povel ke startu do stoupání k bývalému cínovému dolu v Sauersacku. Kvalitní máza, lyže jedou, stoupání hravě zdoláno a zbytek k rozcestí U pomníku dávám soupaž. Chvilka na rozhodnutí kudy dál, spojka k Jelenímu potoku zavrhnuta a dáváme přednost jízdy k Chaloupeckému mostu.
Stále jsme asi v tomto prostoru sami, jen vločky sněhu se hustě a tiše nesou k zemi. Míjíme rychlým sjezdem „divadlo“, stopy na Chaloupkách bez života a lyžařů. Jedu kolem Rolavy a koukám na sněhem zasypané, romanticky tiché místo vybrané k poslednímu odpočinku jistého Tukana. No na to je však ještě hodně času a zezadu se na mne stále tlačí živě neúnavný JTF.
Před vjezdem do lesa míjím opět značku „silnice se v zimě neudržuje“ a to je dobře. Zařazuji rychlost 5, potkávám první živé i němé tváře ve stopě a ve sjezdu k parkovišti míjíme nadšenou Soňu i její kámošku. Odepínám „brusličky“, přezouvám boty a letošní zimní radovánky jsou zřejmě minulostí.
Tak kamarádi, koukejte se uzdravit a ztopořit, zimní příprava je za námi, bahna čekají, vzhůru do sedel…
Podobné články:
Napsat komentář