Pernink – 8,47 hodin
Schöneck – 17,31 hodin
Ráno mě probouzí sluneční paprsky a jejich záře se v televizi odráží od druhé zlaté placky Ester. Venku řádně mrzne a v tomto chladu vyjíždíme dnes vzhůru k hřebenům Krušných hor s cílem dojet na lyžích do Schönecku a smočit svá brka v bazénu zdejšího Ferienparku.
JTF drží v hrsti příhraniční jízdenku, Honzík ve vlaku sotva dosnídal a už ťapeme vzhůru ke zmrzlé stopě vyřezané na Schuppenově cestě. Běžky připevněny a už se za námi práší na „Bučinské“ kolem Korce a ve sjezdu do Jelení, kde se nám nelení a po chvíli se proplétáme mezi větvičkami a jehličím vzhůru k „Cíňáku“ a k Rolavě.
Rolava a Přebuz pod námi, černá sjezdovka k osvěžovně Na Kovárně zvládnuta, všichni zúčastnění Tukani zde předvedli kvalitní časy i styl. Bobovy rukavice nalezeny, jídelní lístek vypleněn, zlaté medaile oslaveny a už nás tlačí vítr do zad ve směru pod Vysoký vrch i ve stoupání ke Koutku.
S pohledem do zarůstajícího pohraničního pásu a s nostalgickou vzpomínkou na železnou oponu opouštíme Česko a po Kammloipe fofříme rychle ve stopě k západu. Rovinatá jízda se mění na prudké sjezdy a výjezdy a stopa začíná být ledovatá, zmrzlý sníh lstivě skrývá kamínky i kameny drásající zrádně naše skluznice. No kdyby měly běžky nohy, tak by nás kopaly do pr… .
Lesy i jindy pěkné smrky v okolí Kammloipe před Mühlleithenem v poloze ležícího střelce, vývraty kam se podíváte. Lesy polámané a polámaný se zdá i Bobo, jenž stále zaostává. Naštěstí je tu bufík na Sonnenterasse. Teplý Glühwein a traťovka plní svaly potřebnou energií, jen pivní energie se Bobovi nedostává.
Sneckenstein za námi a stopa se klikatí ve směru k Schönecku. Před námi poslední kilometry jízdy v bídné stopě kolem Grube Tannenberg i poslední překážka v podobě boudy s ještě bídnějším zeleným osvětlením i osvěžením překonána. Ještě zdolat několik kilometrů a jsme po páté odpolední u bran Ferienparku v Schönecku.
Rychlé přezutí, poslední fotka západu slunce na západě a rychlý přesun v ledovém větru k pokladně zdejšího bazénu. Nekonečná fronta u poklady a nedostatek času mění náš ušlechtilý sportovní záměr a operativně měníme bazén za místo u stolu v restauraci a pizzu. 1/2 l. Weissbier zalévá vyšťavená těla a zřejmě zachraňuje Boba od jisté smrti.
Venku se hodně rychle setmělo a rychle se přiblížil i čas návratu domů mezinárodním a značně vychlazeným „flamendrákem“. Za okny vlaku tma, sem tam světla osamělých žárovek, Kraslice, Svatava, Sokolov a jsou tu Vary. Na dotaz kamarádů zda bude rehabilitační pokračování nikdo z nás nereaguje. Jedu domů, tělo rozehřívám ve sprše a už se vidím zítra mezi kamarády v páře a v bazénu KV Areny…
Podobné články:
Napsat komentář