sjezd z vrcholu Diany
sjezd po modré k asfaltu do Svatošek
28. listopad, úterý odpoledne v 15.00 hodin a u AC Start je víc kapek deště než Tukanů. Minuty ubíhají a při čekání mne napadá hříšná myšlenka k návratu k domů, do Podolí a do tepla. Na kruháči se objevuje Pavel, za ním s mírným zpožděním Pušák i Verča a jako překvapení i „nováček“ Žíža.
Slušná sestava, kterou Pušák vede zprvu do lalůčků stezek propletených v Tuhnickém lese a vzhůru k Chatě Přátelství a stále výš až k Dianě. Tréninkový sjezdík k rozcestí Diana mezi kameny a kořeny, vhodně doplněný popadanými stromy, hravě zdoláváme a ve svižném tempu máme za sebou i stoupání zpět Chatě Přátelství. Projevy počasí stále nevlídné, voda kape za krk, všude vlhko a blatníky mají co dělat na stezce k Chatě Rusalka schované za spadlým bukem. Trochu smutný pohled na způsobené škody měníme za jízdu kolem Chotkových buků k Chatě U Obrazu, odkud si to dáváme a bez odpočinku po modré kolem chaty U Křížku k vrcholu Abergu. Chvilka na vydýchání, světla ubývá a po modré padáme ke Sv. Linhartu, kde zapínám svůj světelný zdroj.
Pušák je plný optimismu a směle vyjíždí brdek ve směru k Doubskému lomu. Nenechávám se zahanbit, řadím lehký převod a už se mé 29tky prokousávají stopami lesních strojů, rozrytým a silně probahněným terénem. Postupuji pomalu a stále vpřed a slyším Žížovo hlasitý a nesouhlasný komentář k Pušákovo nápadu. Bahenní úsek zdolán, Jirka nám tentokrát odpouští sjezd po mokrých kamenech a uhýbá na zkratku silně pokrytou spadaným listím. Jedu listím za malým náčelníkem a mé světlo svítí na letící Jirkovo tělo. Ptám se ještě na škody a náhle padám jak šraňky také. Jen to žuchlo. Sbírám se z listí a z drátů zadního kola vytahuji slušně tlustou dřevěnou vidlici. Dráty jsou na svém místě a já v sedle padám dolů za ostatními do Doubí.
Kilometrů je však stále málo, ukončit brzo tak pěkný švih by bylo škoda a před námi je dnes cíl zdolat Kozí hřbety. Jedeme tedy ke Svatoškám, kde je sjezdík po modré k asfaltu proložen spadanými smrky. Kola jsou sestrkána a od Pionýrského a ve tmě překonáváme 203 metrů převýšení na 2,2 kilometrech ve směru ke Kouli. Někde vpředu jede Verča, Žíža, abych se neztratil tak mne doprovází Pušák a po chvilce k vrcholu stoupání dojíždí i Pavel. Vildenava ve tmě, jen vzdálená světla z Vřesové, Louček a Sedla prozrazují přítomnost civilizace. Všude klid, vše spí zimním spánkem, jen Tukani se prohání černou tmou pod Koulí a lesem ve směru ke Kozím hřbetům.
Pušák zde náhle zmoudřel a týmu odpouští návštěvu Bošířan, obracíme směr a rychlou jízdou kolem Zelenáče jedeme ke Kozím vrchům, Kozihorské abychom rychlým sjezdem kolem Moučných pytlů dojeli k hájovně Bor. Fčelín i hájovna schované v černé tmě, světla našich bajků pak osvětlují Jezevcovku a jsme v opět v Doubí. Poslední kilometry po Tuhnické cestě a po ujetí 39 kilometrů se naše kola těší na vodní sprchu u základny a účastníci na teplo vydechující ze zdejší osvěžovny, kam doráží postupně i ostatní kamarádi. pěším způsobem se dostavuje i mladší Dima, podpořen dvěma holemi. U stolu pak ukazuje co všechno z jeho těla vytahali místní chirurgové. Pěkná, kovová sbírka šroubů, výztuh i lamel koluje kolem stolu a kolem stolu koluje i nováčkovský Žížovo příspěvek a další a další. Pěkný večer pokračuje, je stále o čem hovořit. Vymlouvám se ale na brzké vstávání do pracovního procesu a zbaběle pak mizím tmou k domovu…
Napsat komentář