obávaný a záludný Klettersteig před Stráží
koupací sezóna Tukana nikdy nekončí
Dívám se přes okenní tabulky na to nadělení a Listopad se opět vyznamenal. Pro dnešní vyjížďku, za krásami přírody kolem Ostrova a Ohře, přichystal překvapení v podobě celodenní studené sprchy.
Na postarší funkční kostru obalenou zbytky funkčních svalů, oblékám funkční prádlo. Svrchní funkční oblečení v barvách týmu Tukanů přikrývám pláštěnkou a směle vyjíždím za kamarády k AC Start. Za sebou nechávám upřímně míněné poznámky mé drahé polovičky k mému duševnímu zdraví, udivené pohledy motoristů i zmrzlých chodců a už brzdím před terasou kavárny Bonjour u AC Start.
Lokál se rychle plní slečnami všeho věku, Tukani mají početní převahu a po chvíli i zaplacený účet. Po desáté odjíždíme, tentokrát bez obou náčelníků, v dešti po cyklostezce do Dalovic a Boru. V Z Lesova si to dáváme v klidném tempu do Nové Vísky a v Nejdě pak snadno překonáváme svodidla i krátký prudký sjezd. Objevuje se první bahýnko a u závor pak dáváme přednost čistému, deštěm umytému asfaltu nataženému k Ostrovu.
Před námi cyklostezka do Květnové a první větší stoupání po panelce pod vrchol Náhonu rychle překonáno. Za rozcestníkem U Chaty se dnes jízda mění na cykloturistiku mezi popadanými a polámanými stromy. Z větví padají slzy deště za krk a konečně se nad Vojkovicemi můžeme vrátit do sedel. Rychlý sjezd končí u závor, kde na nás čeká červená značka. Bobo zde dává přednost kratší, ale o to víc bahnitější cestě přes Jakubov a zbytek týmu se drží červené, kde ve výjezdu místní čtvrtí V Olšinkách pak naposledy vydechlo ložisko horní kladky šaltru Pepínova zimáku. Kladce pomocí nářadí domluveno a tým pak jede pohromadě vstříc obávanému Kletterstaigu vyšitému na kolmé stěně skály před Stráží. Zbývá ještě překonat poslední metry a převýšení od hladiny vodou nacucaného Ohře a první Tukani berou za kliku osvěžovny U Ivana.
Roztopená kamna okupuje Bobo a všude se suší svršky i spodky promočených Tukanů. Do lokálu doráží i malý i velký náčelník, okna se potí a potí se i Ivan za pípou. Skvělý vývar i svíčková zahajují pořad oslav životního jubilea Zuzky. Co může teče proudem, proudem teče voda i do venkovní nádrže, do které se v rouše Adama vrhá mezi vyjukané ryby otužilec Bobo. Čas letí, pomalu se začíná šeřit a po kávičce a sladkých placičkách se Bobo vrhá do druhé studené koupele. Většina týmu ale dává přednost teplu a organismus ochlazuje zevnitř.
Přichází slavnostní chvíle a v náhlé tmě je donesen dort, dojatá Zuzka může sfouknout plamen na svíčce, dort je rozkrájen a jeho sladká životní pouť pak končí v našich ústech. Hrdlo šampusu uraženo, obsah lahve přemístěn do skleniček, jenž v našich rukou cinkají a lokálem zní přání všeho nejlepšího, nejen do závodního života. Škoda, že nemohli zúčastnit pracující a nemocní kamarádi.
Déšť konečně ustal, Bobo dává třetí studenou koupel a návrat po vlastní ose, vzhledem k času a konzumaci, je tentokrát změněn na přesun pomocí posledního vlaku, končícího pro jistotu ve Varech. Odpor průvodčího snadno překonán, kola i Tukani usazeni, pod koly duní kolejnice a za okny se míhají světla Ostrova, Hájku, Dalovic, jen jiskry z kotle lokomotivy za okny chybí. Je tu konečná, ještě stačím zkouknou novou nádražní halu a jsem vyvržen do tmy a zimy, kde se loučíme. Tak zase někdy u oslav životního jubilea…
Napsat komentář