kostel sv. Mikuláše pod Krudumí
houbařů ráj na singltreku
Září ukrajuje poslední dny, malíř podzim vytáhl svou paletu s pestrými barvami, počasí přichází k rozumu a mění své chladné projevy za teplejší pohodu. U Startu se objevuje i nový bajk, mezi Tukany nevídané exotické značky Kono, vybavený zářivě zlatou kazetou s největším pastorkem v podobě desertního talíře. No snad svému majiteli padesát nových zubů pomůže k lepším výkonům.
Kamarádi Tukani se sjíždí ke Startu, odpolední teplo láká k odložení zbytečných vrstev funkčního oblečení a náčelník po dohodě se šampiónem mění směr trasy. Stoupání na Plešivec obratem vyměněno za stoupání k vrcholkům Slavkovského lesa a jedeme. První kilometry za námi, Dima se odrozuje a s technickými problémy se vrací zpět. V Jenišově tempo jízdy neklesá a náhle to také vzdává Jezevec. Škoda mohl dnes vypotit přebytečná kila i špatné myšlenky a s ostatními kamarády zdolat nástrahy singltreku u Hruškové.
Jenišov, Hory a netradičně to valíme lesními cestami ke sjezdu k tábořišti v Lokti. Nestačím sklidit foťák, kamarádi mi mizí před očima, fofrem je doháním ve sjezdu, kde si nové Robertovo kolo vybralo svou daň. Klisna „Kona“ zařehtala, vyhodila nečekaně svého jezdce ze sedla, žádné škody na kole neshledány ani zásah rentgenologa, rekognoskujícího terén a svižně se hrabajícího od potoka na cestu, není nutný. Z loketského podhradí se pak škrábeme po kostkách na náměstí a po cestě kolem Supího potoku, kde se tým sjíždí na odbočce ke Dvorům. Pozdně odpolední sluneční paprsky stále pěkně hřejí a tým hravě stoupá do Nadlesí a k ruinám kostela sv. Mikuláše, ovšem již bez podpory části rodu Čočkinů.
Odbočka doprava u památníku vojenské přísahy, kousek stoupání a šampión dává poslední pomazání a rady všem přítomným. Úzká stezka singltreku, malebně se vinoucí lesním podrostem, umně propletena rychlými odbočkami vpravo i vlevo, proložena za kmeny stromů číhajícími kameny i lstivě a záludně skrytými kořeny a rychlými houpavými propadáky a stoupáky, nedává šanci na oddych. Udržet pozornost a nekoukat po houbách je nutností, což potvrzuje Honzík, jenž se hodně zblízka seznamuje s jehličnatým terénem.
Odvaha všech Tukanů ve sjezdu náležitě prověřena, šampión pak zastavuje uprostřed singeltreku a přímo v houbařském ráji. Velcí i menší a malí hřibové praváci všude kolem, nestačíme se jim vyhýbat, no krása. Tým přesycen pohledem na mykologický zázrak pak v začínajícím šeru dokončuje sjezd singltreku u Supího potoku. Nedůstojný počet najetých kilometrů pak zachraňujeme jízdou terénem do Starého Sedla a jen začínající tma nám brání v projetí všech kliček a lalůčků na stezkách pod zámkem.
Houpací lávku a výjezd od Ohře nad železniční trať máme za sebou a fofrem se blížíme, již za tmy, do Horního Pískovce, Nového Sedla a přes kypy do Mírové a Jenišova. Tmu a cestu nám kříží zvědavá lesní zvěř a před Teskem i motorizovaní divočáci. Na základnu je to již kousek a jsme po 55 kilometrech v cíli. Šampión dostává za dnešní vyjížďku pochvalu před rozvinutou zástavou a jebho … Bobo připomíná týmu své 59leté výročí šťastně prožitého mládí. Noční jízda k domovu je pak třešničkou na dortu…
Napsat komentář