… a mají to za sebou
Tak jak jste připraveni na zítřek? V kolik vyjedeme na golf? zní můj dotaz a začíná smršť ve virtuálním světě a mobilní diskuse chytrých telefonů v rukách Tukanů:
„Já bych jel ráno…“ , „to je na Irče“, „Martine, asi ráno pojedeš sám“, „domluv se s Dimou“, „já se budu snažit na 13.00 u pošty…“ , „tak , dej včas vědět“, „pospíším si…“, „ve 13.05 stojím před barákem…“, „kdo mě veme na golf?“ , „co Dima? jede také?“ ,
je ukončena dotazem, v socialistickém tempu pracujícího zástupce proletariátu ,„…to není možný, zase nikdo nedělá“.
„Píchačky“ na golfu zaznamenávají účast a věkový průměr, dnes dost vysoko posazený, nám kazí na startu jen stále mladí Irča a Bobo. Pár slunečních lúčů proráží šedivé mraky, rozbouřená hladina rtuti se zklidňuje a schovává v poloze hluboko pod nulou. Obouvám boty, připínám běžky, navlékám poutka hůlek a bruslím v zasněženém golfišti za kamarády.
