Tak kamarádi, konečně se umoudřilo počasí a do karlovarského kraje se hrnou dlouho slibované příděly sněhu importované z dalekého a mrazivého severu. Dnes tedy tuto bílou nadílku a její stav jeli, do terénů kolem Božídarského Špičáku, prověřit i zástupci Tukanů vybavení úzkými prkýnky a s vůlí překonat silný odpor lenosti a odečíst nějaký ten centimetr a gram v tukovém obalu pasu.
Výzva k účasti směřovaná hlavně Tukanům v důchodovém věku, silně bonitním kamarádům z podnikatelské sféry i kamarádům z řad pracujícího proletariátu se nějak neujala. Z éteru přichází zprávy o nově rostoucích třetích zubech náčelníka, nářek je slyšet z úst ochořelých, pokladny EET také nečekají a určenou pracovní dobu také nelze jen tak půlnout. Fabie tedy naložena, obsazena, rychle a motorizovaní překonáváme výškový rozdíl mezi Karlovými Vary a Abertamskou křižovatkou.
Soňa pak vyráží do stopy v rychlém tempu, Martin i já ji doháníme na rozcestí pod Božídarským Špičákem. Sama si chce vychutnat přírodní krásy kolem Mrtvého rybníka, prošpikované dnes sněžením a schována před sílícím větrem v lese odjíždí do mrazivé pustiny. Ještě domlouváme trasu, čas návratu a lyže nás vezou pod Špičák. Ježíškovka, Boží Dar, Hubertky, Krmelec, Myslivny, Ježíškova cesta, Wunderblume, návrat zpět k rozcestí Pod Špičákem a k autu.
Běžecky i jinak silově vybavený Martin mi ve stoupání ujíždí, mám ho však stále pod kontrolou a na dohled. U Wunderblume odbočujeme pod Božídarský Špičák a do volného terénu, kde se nás ujímá silný vítr a tlačí nás do zad ve směru k Božáku. Boží Dar jak po bitvě, vylidněný a všude dost místa na zaparkování. U hřbitova jede proti nám osamělý běžkař a upravená, mírně zafoukaná stopa je tu dnes jen pro nás. Slunce schované, novoroční daleká viditelnost se dnes nekoná, jindy obvyklé davy návštěvníků nepřekáží. Obracíme směr k Hubertkám a k západu, nastavujeme tváře silnému protivětru a sněhovým vločkám, ještě malá přestávka na dvě fotky a jsme na Myslivnách.
Chvilka na vydýchání, traťovku, napití a před námi je sice mírné a dost dlouhé stoupání po Ježíškovce zpět k rozcestí Wunderblume. Martin nasazuje ostré tempo, já přemýšlím jak ho dohoním a za chvilku jsem na rozcestí také. Ani to nebolelo. Vítr sílí, dolů k rozcestí Pod Špičákem to proti větru moc nejede a hlavou mi letí vzpomínka na slova komentátora ČT „Katko píchej…“. Píchám tedy jak Katka a u rozcestníku se opět, po probruslených 16ti kilometrech, potkáváme se Soňou. Ještě kousek sjezdu a už se vrtíme na sedadlech vytopeného plechového miláčka.
Tři válce motoru tlačí tři zástupce Tukanů k domovu, kde zjišťuji, že dnes na bajku vyrazil do Tuhnického lesa vzhůru k Rusalce a na Aberg jen Ouroďák. V lesních terénech svižně zakroužil a zapsal si ujetých 20km. Kolik se dnes tlačilo u stolu na základně Tukanů zprávy na NOVĚ neuvedly. Ovšem shlédnete-li film „Král Šumavy“ a použijete-li staré postupy špionáže pak se dozvíte, že stůl obsadilo 10ks TUKANŮ…
Podobné články:
Napsat komentář