U Křížku na Petrlíkově cestě
u Havraního vrchu
17. ledna roku 1377 navrátil papež Řehoř XI papežský trůn z Avignonu zpět do Říma. Dnes se Tukani vrací do známých a mnohokrát projetých míst, nejen na kole a lyžích. V polozavátých bílých stopách nad Novými Hamry dnes protáhli své svaly a údy v dopoledním čase ti, co vzpomínají na zapojení v pracovních kolektivech a ten co pracuje po telefonu a živí národ obsahem krabiček. Pozdní odpoledne si v těchto místech jistě vychutnali i Roman s Ájou.
Vyjíždíme od Normy s JTF a Soňou do Hamrů s cílem vyjet přes Chaloupky na Jelení, překročit legálně hranici, ukázat na Kammloipe Sasům záda, dojet kolem přehrady k rozcestí Na Kammloipe, na Přebuzi pak vyjíst zásoby kuchyně U Kovárny a zdolat úspěšně divadlo.
Jsme v Hamrech a na neodhrabané Chaloupecké parkoviště doklouzává fábka po břiše. Stopa na Chaloupky také neprojeta a má volba lyží na klasiku je pro dnešek malou výhodou. JTF a Martin potí krev v neupravené stopě a všichni společně zdoláváme převýšení na Chaloupky kde na rozcestí u brodu rolbař zatahal za „rajčáky“ a odhrabal se ve směru k Chaloupeckému vrchu.
Smělé plány a snaha projet sportovním stylem původně navrženou trasu je pro bruslaře dnes znemožněna. Operativně měníme směr jízdy i ťapající Soňa je také správně nasměrována. Přejíždíme přes brod a vyjíždíme v čerstvě zaváté stopě k Chaloupeckému vrchu a dál kolem lékárničky po Petrlíkově cestě k Havranímu vrchu. Společná fotka, pěkný výhled na Vary a Imperiál dnes zamlžený, chvilka na traťovku a vracíme se zpět po stejné trase do Chaloupeckého údolí.
V lese ticho, žádní lyžaři, šedivé mraky hnané větrem dnes nedoženem a tak si vychutnáváme krásu zimní krajiny i pohledy na Chaloupky a klikatící se Rolavu od Vysokého a Chaloupeckého vrchu. Nikdo se nikam nehoní a čas jako by nebyl. Bílou, zimní krásu Chaloupek osvětluje jen několik odvážných slunečních paprsků a modrá obloha se objevila na pět vteřin mezi větrem rozthanými mraky.
Jsme opět u brodu, stopa na jelení stále neupravena a tak sjíždíme kolem Rolavy dolů k parkovišti. Míjíme místo, kde chce JTF zanechat svůj popel a plánovači budoucnosti chtějí postavit přehradu. Zatím je to vše naštěstí ve hvězdách. Píchám holemi do sněhu, ženu svých 76kg hmoty a 210 kostí, která tvoří člověka Tukana, stále vpřed. Na parkoviště dojíždím za bruslícím Martinem, s malou ztrátou po ujetí 18 km doráží i JTF. U auta se převlékám do suchého trika, plánovaného cíle jsme dnes sice nedosáhli, ale není ještě konec sezóny a jistě budou i lepší podmínky.
Martin spěchá domů, s JTF nalézáme Soňu a po doplnění kalorií chvátáme oba do klidné náruče otomanů, gaučů a pohovek k vykonání odpolední siesty. Ještě píšu zprávu o stavu stop pracujícím kamarádům. Večer pak zjišťuji, že Roman s Ájou dali stejnou trasu. Z éteru pak přilétá žhavá novinka, že si Vítek za drahé prachy pořídil velmi lehkého jednovidlového bajka světle zelené barvy. Tak ať mu to, v nové cyklosezóně lítá…
Podobné články:
Napsat komentář