stadion Závodu míru, 15.15 hodin, -5°C
Odeřské jezírko, koupačka dnes nebude? -7,2°C
První advent za námi a za námi je dnes i 27leté výročí formálního ukončení 41 let komunistické nadvlády v Československu. Pěkné slunečné pozdnělistopadové odpoledne, obloha vymetená, teploměr venku ukazuje příjemných -5°C a volba oblečení pro tuto příležitost je vcelku jasná. Počet vrstev cyklooblečků na mém těle přibývá, vyjíždím ke Startu kam dojíždí i další a další otužilí Tukani.
Zdeněk zde nastavuje tvář hřejivým paprskům a všichni zúčastnění a všelijak zakuklení hledí do objektivu fotoaparátu. Několik snímků a vyjíždíme směr Čankov a kolem lomu na kaolín k „Čapímu hnízdu“. První lehčí stoupání pod Čihadlo a první nastoupané metry rychle ztrácíme ve sjezdu do Niv/Spitengrünu, odkud kolem restaurace s nabídkou pivního welnes stoupáme k Ruprechtovu a v odéru z místního vepřína pak dojíždíme k Odeři.
Šampión a Pavel se odrodili, teplota stále v zapadajícím slunci klesá, určená trasa se zvedá a v klidném tempu, nezadýcháni a nezpoceni zdoláváme převýšení tentokrát kolem hájenky. Apolín vidí tuto trasu jako „nejhorší z možného výběru“, nikdo nezdržuje, rychle a za světla dojíždíme k zamrzající hladině jezírka, kde JTF zkoumá sílu ledu a komentuje stav „…dnes koupačku asi vynecháme“.
Ještě chvilka stoupání, světla již pomálu, zapínám předepsané osvětlení kola a za ostatními odbočuji vlevo po lesní cestě někam pod Vlčinec. Stoupání náhle končí a pěkný sjezd ve spadaném přimrzlém listí, kořenech a kamenech nás vyplivuje na asfaltku pod lužeckým zámkem s parkovištěm zaplněným vozy označených převážně písmenem D a registračními značkami postsovětských republik.
Kolem tma, kužely našich světel osvětlují tuto, historií opředenou stavbu postavenou příkazem Karla IV jako místo k přenocování a úkrytu lovců před rozmary počasí při honech. Rudolf II zde pátral prostřednictvím alchymistů po elixíru mládí a vlivem zájmu zvláštní lásky německých generálů bylo toto místo vybráno pro oddych a léčbu zasloužilých letců Luftwaffe. Posléze znárodněné neuniklo i zájmu „unavených“, nejrovnějších představitelů politické elity a zástupců tvrdě pracujícího čsl. proletariátu.
Tma se dá krájet, projíždíme po asfaltu Oldřichov a po žluté padáme dolů ke křížku. Chvilka hledání a JTF konečně nahmatává odbočku na lesní cestu. Obvykle po ní stoupáme, ale dnes se to mění na vcelku příjemný sjezd kolem Kozího dílu do Pozorky. Jak klesá nadmořská výška, tak rychle klesá i teplota a u hladiny Rolavy v Suché je náhle -8,5°C. Zpátky na asfalt a dnes se na staré nejdecké nekonají závody. Zezadu se na nás tlačí traktor s vlekem a šanci na předjetí mu dáváme až v Hammerhäuser, kde odbočujeme na kořenovku k niťárně. Kořenovka rychle projeta, rychle zdolána i cyklostezka a ve staré Roli se loučí Pepa toužící po rodinobodech.
Z dnešní vyjížďky vykonané v podmínkách zapnutého mrazáku vjíždíme po 45 kilometrech do bran vyhřátého kulturně rehabilitačního střediska. Petra Dimu a čtyři zmrzlé Tukany doplňují i další kamarádi dorážejících z Tuhnic, Drahovic, od Thermalu, z Hroznětína i vzdálených Tašovic. Stav účasti posiluje i Miluška doprovázena s Dimou s ubroušenýma podpatkama z vycházky na Aberg. Stůl zaplněn, keců plno, domluvena i účast na výjezdu 2017 za krásami Zakarpatské Ukrajiny a jiná bohulibá témata zabývající se převážně topením. Honzík hledá pomoc jak zachránit domácí štěstí a radu jak rychle opravit jím prošroubovaný, děravý přívod vody. Zkoušíme to zalepit vaječňákem, bezvadná nálada, čas utíká a zpět do mrazáku se mi moc nechce. Silou vůle překonávám odpor a společně s Petrem se prodírám mrazem a tmou k domovu k teplu ohně, udržovaným drahou polovičkou…
Napsat komentář