Tukani v plné polní…
11. 11. 2016 … a jsme svoji
nad Loktem 450 m.n.m.
na Kozích hřbetech 650 m.n.m.
Čas svobody Vítka se pomalu krátí, sv. Martin se pochlapil a přicválal na bílém oři a také Tukani dnes přicválali na netradiční místo srazu. Cukrárna obsazena, zákusky a černá káva upravené do podoby pohřebního menu mizí v mých útrobách a Vítkovi ubíhají poslední minuty svobodných časů.
Vyrážíme společně zastavit dopravu na kruháči u Globusu a pak k místu obřadu na skále nad Ohří, kde se formuje zástup svatebních hostů. Nevytopená improvizovaná obřadní síň v místech Starého Lokte je zahalená v oparu. Nevěsta „jak u ledu“ i ostatní podchlazení přítomní čekají na ženicha. Svatební květiny i ženich jsou konečně zde a obřad, vedený pevnou rukou oddávajícího a pod dohledem svědků, běží jak po másle. Protokol dodržen, prstýnky na svých místech, nezbytné podpisy ortelu, první manželské polibky a dílo je dokonáno. Z nevěsty mladá a krásná novomanželka a z Vítka je náhle starý ženáč.
Novomanželé odjeli ke svatebnímu stolu a Tukani vyjíždějí do, barevným listím vysypaných, vymrzlých terénů ve směru ke Skalní vyhlídce. Lalůčky vlevo i vpravo, oba náčelníci i s Pavlem si poodjeli a vrací se zpět do kolektivu. Kolem ohrady farmy a v závějích barev spadaného listí jedem kolem Vildenavy vstříc sjezdu k tábořišti v Lokti. Sjezd za námi, Ohře překonána po mostě a konečně můžeme realizovat výborný nápad. „Dlouho se nejela trasa časovky z Lokte na Kozí hřbety. Tak ji dáme…“ slyším moudra, pronesená náčelníkovými ústy.
Kousek dlažby a jsme v terénu nad bývalou porcelánkou. Prudké a dlouhé stoupání, připomíná pamětníkům snadné závodní časy v těchto místech a mě přípomíná, abych se podíval do občanky. Barvy podzimu se mění do zimních barev, sněhem pokryté stezky, čekají na každou nepozornost Tukanů. V prudkých, v bahně rozmáčených úsecích stoupání, přijde vhod i cyklokrosová technika a moderní, chytré telefony zaznamenávají i pěší postup vzhůru na Kozihorskou. Trasa časovky zdolána, je čas na trénink techniky a zvykat si jízdu ve sněhu a ledu na cestách kolem Zelenáče a Bukové.
Citelný chlad nás ve sjezdu ke Fčelínu nutí použít brzdy a klidnou pomalou jízdou dojíždíme k hájovně Bor. Zkratka terénem je tentokrát dost a záludně slizce kluzká, zadní kola prokluzují a klouže i přede mnou jedoucí šampión jak na ledě. Jsme opět na cestě, čerstvě položený asfalt na cestě k vesničce SOU opouštím a dávám přednost „jezevcovce“, která za světla odhaluje velké kořeny a jiné lstivé pasti, obvykle ve tmě sjížděné a jinak neviditelné.
Brána kulturněrehabilitační základy je dosažena po 35ti kilometrech jízdy, bajky vzorně vodním proudem očištěny a pod velícím pohledem náčelníka proudí nejen zábava. Jindy všední, dnes tak trochu slavností den pomalu končí, probrána svatba i taktika je na zítřejší časovku v Čankově je určena. Pušák připraven k boji, opouštím kolektiv a vrhám se ve společnosti šampióna do tmou zahalených temných uliček Tuhnic, Rybář a Staré Role.
Tak Jano a Vítku hodně štěstí do nové životní etapy…
fotky Petr fotky Petr Dima video vyjížďka video Vítkova svatba
Napsat komentář