Klínovec, 11,34 hodin, 30°C
Pod Dolním Kaffem
Tak nás dostihla na konci prázdnin vlna afrického vedra a import Marockého suchého pouštního vzduchu. Sdělovacími prostředky avizované pařáky před víkendem slibují nevšední zážitky nejen u bazénů s v horku bublající vodou, pod kaštany ve stínu zahradních osvěžoven, z chladu vinných sklípků a při sledování filmů se zimní tématikou.
Sobotní ráno s vymetenou oblohou, opocení západoevropští radioví komentátoři vyschlými hrdly popisují horkem umořené Španělsko se 40°C, němečtí byznysmeni se v pracovním procesu a ve větru vetilátorů potí v 36°C, pracující lid na východní straně železné opony nemající nárok na polední siestu maká ostošet a ekologičtí snaživci se tuto nadílku snaží napytlovat a uskladnit na zimu.
Odolní Tukani si dnes dávají za cíl vypotit přebytečná kila, objet hladinu skoro mrtvého Velkého Rybníku a schovat se do stínu lesa za Rafandou, v podmínkách rozpálené sauny dojet na vrcholové plató nejvyšší hory Krušných hor Klínovce a nechat se vyfotit u paty vyhlídkové věže.
Vyjíždíme netradičně brzo ráno a máme za sebou dnes velmi horkou podkrušnohorskou savanu a překračujeme horkem se kroutící koleje za Rafandou. Brdek k židovskému hřbitovu všemi zdolán, pod lesem a loukami jedeme k Hlubokému a do Žďáru k Subteře, kde začíná 12ti kilometrové stoupání k vrcholu. Schovaní v řídkém stínu si každý z nás vychutnává a sčítá nastoupané metry, těla se fofrem zbavují přebytečné vody, suchým a horkým vzduchem stoupáme po žluté ke hřišti v Suché. Chvilka na vydýchání a čeká nás výjezd do Pytlácké rokle a traverzem pod Dámskou ke studánce. Roman, Bery a Pepíno jedou zdolat Dámskou sjezdovku, já se obětuji a doprovázím Zuzku a Áju v houstnoucím cyklistickoturistickém davu k rozcestí pod Klínovcem. Závěrečné stoupání po šotolině k vrcholu a jsme opět pohromadě a připraveni, včetně Vítka na silničce, pro fotografa. Spoušť cvaká, fotky uloženy, ještě pohled do kraje zmučeného horkem a padáme přes Neklid po sjezdovce do Božího Daru.
Gotesgab přeplněný turisty, cyklisty, kabriolety s hladovějícími zahraničními, německy mluvícími vyšťavenými strávníky, počítajícími každé euro. Nacházíme volné místo, napojeni a nasyceni opuštíme terasu restaurace Špičák. Vítek vede svůj karbonový stroj po silnici do Blatné, Zuzka na Mariánskou a na nás čeká vyprahlá Ježíškovka, Červená jáma a Abertamy, kde se odrozuje Bery spěchající na oslavy narozenin. Výjezd pod Plešivec není překážkou, Horní, Střední Kaff a čeká nás sjezd po zelené na rozcestí pod Dolním Kaffem a fofr po horkem rozpálené sjezdovce do Merklína. Víříme prach, spálená tráva se láme a šustí, okruh dnes uzavíráme u Rafandy.
Velký Rybník, Nivy a jedeme ještě pozdravit Čendu do Děpoltek. Klepeme na fortnu u chaty kde Čenda zrovna zdolal hektary přerostlého zeleného pažitu a již se chlubí a předvádí čerstvě namontovanou vidli DT Swiss a nové obutí svého fatbajku. Zkušební jízdu na tomto oranžovém stroji a kolem zahradní sedačky mám za sebou, ještě vypíjíme zásobu malinové šťávy, dopíjíme výbornou kávičku, chvilku posloucháme nářky učitelky právě jíž právě skončila dovolená a opouštíme tato, klidná stinná místa. Roman s Ájou fofří do Role a Pepíno mě tlačí před sebou na základnu, kde již čeká „vrchař“.
Ouroďák si nestačil vychutnat první načárkované a už jsou tu čerstvé zprávy o pokladních systémech, stavu Klondike v Potůčkách a jeho dnešní sólo jízdě na Klínovec. Obsazení stolu doplňuje i Vítek, jenž odolal vábení alkoholových závějí připravených pro účastníky Blatenského volejbalového turnaje. Probírána všechna témata a jako obvykle kecy o ničem, horko pomalu ustupuje a já se také dávám na ústup. Domů dorážím po 93 kilometrech lehčí o tři vypocená kila, chladná sprcha smývá prach a unavenou rukou šátrám v šuplíku po otvíráku. Už se těším na zimu, déšť a bahno…
Napsat komentář