Tukani u Čihadla nad Jáchymovem
Tukani ovládli i nebe nad Pupkanovem
Tak se čtenáři konečně posaď, zahoď za hlavu všední starosti, odlož mobil, lopatu, vypni sekačku, vytáhni ruce z dřezu, nech těsto překynout, pletení odhoď do kouta, nalej si pořádnou porci a vychutnávej si v objetí gauče či křesla chvíle prožité dnes s Tukany v krásných partiích připravených nejenom pro bajkery a schovaných v koutě Evropy zvaného Krušné hory.
Slunce dnes pálí skrz ozonovou díru na dvacetčtyři Tukanů u Startu, kde chybí snad jen JTF, jenž si vychutnává Rychleby. Malý náčelník vede tým loukami pod tratí v Rybářích kde se pod železničním mostem projevila silně zanedbávaná údržba Čočkinova stroje a roztržený řetěz jeho bajku je příčinou oslabení týmu o Jezevce, mladého a starého Čočkina. Z Čankova, posíleni o Vítka, směle a rychle jedeme terénem kolem Čapího hnízda a Čihadla přes Velký Rybník k Hroznětínu, kde nastává to pravé stoupání do nebes přes Oldříš a stále výš a výš až k Mariánské.
Roztáčím kliky ve stoupání na stezkách kolem Eliášova potoku, pěkně a v tempu se dostávám na asfalt, kde tentokrát Bohoušovi došlo a pivní špurt ke Krmelci rozjíždí jíní a mladší. Jedu kolem míst s bohatou historií a nyní zarostlých lučními travinami jenž kryjí a schovávají zbytky kláštera Mariasorg. Poutní místo, vymazané z mapy mládeží novou a Gottwaldovou, nechávám za sebou a jsem u bran jiného skvělého místa, které nabízí místo duchovní zálivky, manu určenou k zavlažení těla a vyprahlých hrdel poutníků všeho druhu, barev a náboženského či politického vyznání, pokud mají na zaplacení.
Krátká chvilka na oddych a stoupání k Čimickému vrchu je sranda. Pěkné výhledy na Klínovec, Neklid a dolů na Vary měníme za potěšení ve sjezdu do Jáchymova po trase Stounmen Miriqui. Jáchymov, jeho historii, revmatickými nálezy, obezitou a jinými nespecifikovanými projevy stářím zatížených hostů lázní, opouštíme po cyklostezce, kde Garmin ukazuje místy víc než padesátku. Míjíme poslední vilky z Horního Žďáru a odbočujeme po loukách do terénů kolem Ostrovských rybníků. Trocha vody, zbylého bahna, jsme v Nejdě, odkud dáváme přednost k návratu na základnu po asfaltu. Pepínovi ale drnčí telefon, spojení je navázáno s rogalistou zavěšeným pod zeleným křídlem. Pavel, který nás zeshora mezi stromy nemůže najít je obětavým a trpělivým vedením leteckých operátorů Irči a Pepína naveden do správné polohy a konečně je zdokumentován jeho průlet nad hejnem Tukanů.
Pár snímků, silničáři přidali plyn a zařadili pětku, tým se trhá do malých skupinek, postupně a ve zdraví dojíždí na základnu, kde mladší odrostenka Irča a Jirka podávají zprávu ze sobotního závodu. Pěkné chvíle mezi Tukany končí, místo slunce mi svítí na cestu domů blikačky a srpek měsíce. Ještě přežít slovní sprchu drahé polovičky, vodou spláchnou prach i klíšťata a už se mohu kochat chvílemi prožitými dnes s Tukany v krásných partiích schovaných v koutě Evropy, zatím masově neobjeveného, nezkaženého pražáky a střeženého bájným skřetem Rudovřesem.
Napsat komentář