na Pekelném vrchu/ Höllenkoppe 611 m.n.m.
Alte Lohe
Zprávy z „Gardy“ od kamarádů jsou provlhlé deštěm, ale západ Čech a zvláště místa dnes velmi suchá, neobydlená, příležitostně obsazená vojskem, lákají společně s pěkným a teplým počasím k vyjížďce. U ACS slyším dotaz, kam se dnes pojede? „Dáme Složiště“ zní stručná a jasná odpověď nedočkavci. Vyrážíme k Lysému vrchu kolem lánů z nichž tryská žlutá barva, zdroj ekologických plánů a peněz jistého miliardáře, druhého v pořadí žebříčku Forbes. Hledím na panoráma vrcholů, kde na nás čeká cíl a jistě pěkné zážitky v jarně rozkvetlých prostorech Doupova. Před Pulovicemi odbočka ke Stráni, kde v lese potkáváme fortelnou jezdkyni v sedle pěkného a mladého vraníka. Apolín v něm vidí salámy, karbanátky a já vidím sílu jednoho koně. Rychlý sjezd do Radošova, kde nás opouští Čočkin a Dima a od kóty 344 metrů nad mořem nás čeká výživné, neustálé stoupání k Pekelnému vrchu. Jindy rozbahněný terén je dnes mimořádně suchý, tvrdý a prach nás provází až k vrcholu. Chvíle čekání, někteří vylévají kondenzát, jiní svačí, kroutí hlavou a koukají od vrcholu Složiště, přes Huseň a Pustý zámek dál na západ do kraje kolem Andělské Hory.
Čas utíká, tentokrát necháváme Složiště stranou a tým se pouští do průzkumu a objevování nových možností průjezdu neobydleným, násilně vystěhovaným prostorem. Pěkný sjezd po ztvrdlém a rozježděném povrchu cesty k Alte Lohe a po zbytku cesty, kam dlouho nevkročila vojákova noha, míříme údolím k bývalé obci Pastviny/Ranzengrün. Cesta se ztrácí na břehu potoka Lomnice v trávě, křoví a mezi popadanými stromy. Míjíme kdysi obydlená místa, překonáváme brod a konečně je nalezeno i bahno pro potěchu Apolína. Ještě slyším radu „vem to doleva dědku“, bahno je za námi a po asfaltu projíždíme Ober und Unter Lamitz ke Kyselce. Rio Eger překonáno po mostě a stoupáme k Nové Kyselce a Pulovicím, nad kterými uzavíráme okruh.
Slunce pomalu zapadá, na Lysém vrchu potkáváme osamělou bajkerku a hleďme je to Miluška, zrovna hledající chvíli klidu někde stranou z dohledu veřejnosti. Při sjezdu z Lysáku se za námi práší a Martin přemýšlí jak se vyhnou pokušení zalykat se domácím štěstím. Naštěstí silná vůle zvítězila a po hodně dlouhé době zasedá na základně u stolu s ostatními kamarády. Garmin ukazuje dnes v prachu najetých 52 kilometrů. Kapalinou, přetvořenou do podoby rezavé vody pomocí kvasné technologie, splachujeme doupovský prach, šenkem zní tuk tuk, čas letí a slunce dávno zapadlo. Je stále příjemně a doma čtu čerstvé zprávy z Itálie o dešti a chladu, jenž provází kamarády na Gardě.
Napsat komentář