Andělská Hora od Krásna
Flossgraben
Konec dubna se dnes připomíná změnou počasí k pocitově lepší pohodě, slunce svými paprsky vysušuje a ohřívá hejno Tukanů stojících na startu vyjížďky na Kladskou. Tým je tentokrát ochuzen o účast dlouholetého předsedy zahrádkářů, prezentujícího na výroční schůzi statistiku výnosu rybízových keřů, počet mrví a výhonů šnitliku, společenské a jiné pěstební úspěchy mičurinů z Třeboňské a také šampióna zajišťujícího klid a pohodu výkvětu znuděné evropské šlechty nasáklé všemi karlovarskými prameny.
Sestava podpořená dnes Honzíkem i Vítkem vyráží jarní, svěže zelenou přírodou k Pionýrskému a vzhůru pod Kouli, lesními zkratkami do Bošířan, loukami u popraviště ke kótě Nad větrným dvorem a dál k polím a letišti nad Krásnem. Chvilka na vylití kondezátu zpestřená pohledem zpět k Andělské Hoře, horizont překonán, hledíme na Krásenskou věž a setkáváme se s Martym a Hankou. Vítek se slzou v oku nás opouští, jede sledovat výkony staršího synka a tým jede dál kolem Dlouhé stoky. Jarní vody, šplouchající pod lávkou, zlákaly k osvěžující koupeli Áju. Ruce a nožky namočeny a slunce svítí na tu krásu kolem.
Dlouhá stoka a ptačí zpěv nás provází kolem lesních cest zpevněných, válečnými choutkami zelených mozků a sovětských poradců pro skvělý život za železnou oponou, panely pro pohyb tanků až k rozcestí V Požárech. Kladská na obzoru, ještě chvilka špurtu po asfaltu a jsme v cíli. Jídelní lístek vypleněn, čas pospíchá, vracíme se zpět do terénu a klasickou trasou přes Vysoké Sedlo, Lazy, Malou Libavu, Studánku míříme ke Zlaté a ke Kynšperku. Cestou potkáváme nadšence v uniformách wehrmachtu, obdivujeme výstavné středisko pro dlouhodobý pobyt a ničím nerušený pohodlný život chovanců klíčového průmyslu v Kolové a už nás čeká pěkný sjezd do Kynšperka a naplánované setkání s Irčou, Pušákem a Petrem Dimou. Pivovar skoro obsazen vydatně chmelícími německými cyklisty, Tukani volí kofeinové přípravky s názvem espresso a sacharidové bomby ve formě štrůdlu. Konzumace doplněna módní přehlídkou a zkouškou velikosti dámské verze tukanského dresu, ve kterém světu představila tentokrát své půvaby Hanka.
Chystaný společný odjezd se nekoná. Mlíko již neteče Jirkovi po bradě, ale ze zadního bezdušového pláště. Rychlé nafouknutí u pumpy se nepovedlo a kdo by to řekl, že se do 27″ pláště vejde 29″ duše. Defekt napraven a již ukrajujeme kilometry ve směru k Sokolovu, kde se s námi loučí Hanka a Marty. Loket, Svatošky, u Buldoka se připojuje šampión a potkáváme zde Míru G., jenž nám představuje novotou zářící parádní, zatím nezabahněný karbonový kousek, fulla zn. Giant s váhou 11 kilo.
Před návštěvou základny ještě lalůček přes koupaliště, kde si mezi masami zábavychtivých mas očekávajících spálení čarodějnic v předvečer máje a v průvanu vychutnáváme tekuté občerstvení. Mě najeté kilometry již stačí, začíná být chladno a po 107 ujetých kilometrech mířím domů, kde na gauči mučím paměťové buňky, vzpomínám na prvomájové průvody doprovázené dechovkou a dávám dohromady chvalně známé verše K.H. Máchy:
„Byl pozdní večer – první máj – večerní máj – byl lásky čas.
Hrdliččin zval ku lásce hlas, kde borový zaváněl háj.
O lásce šeptal tichý mech, květoucí strom lhal lásky žel,
svou lásku slavík růži pěl, růžinu jevil vonný vzdech…“
Tak kamarádi, vzhůru do máje a na Šumavě, Gardě a Králi Šumavy hodně zážitků.
Napsat komentář