občerstvovačka u kaple Panny Marie
Gruss aus Stichelmühle
Kamarádi, výška sněhové vrstvy se stále výrazně nemění, lidová moudrost „únor bílý, pole sílí“ a skutečná zima je asi pouhým výmyslem autorů historických vědeckofantastických románů či obrazové fantazie pana Lady. V zelené trávě se objevují první květy sněženek, ptáci pějí jarní písně lásky, na denní světlo je Bohoušem k vyvenčení vytažena novotou zářící 29tka z jeho bohaté sbírky bajků.
Jtf brouzdá Šumavou, Dima zvelebuje chalupu na Blatné, Pušák slídí po novinkách v rozvinuté kapitalistické cizině, Ouroďák je bez vidle jako bez kola a v tomto čase se u ACS sjíždí silná sestava, ve které září v nových barvách dámské verze dresu Tukanů Ája. Svaly rozehříváme v Tuhnickém lese a ve stoupání od Alice na Kolovou si Bohouš začíná zvykat na velká kola a změnu geometrie svého nového fulla. Pila, Telenec a přes bahnité úseky a louže vhodně umístěné kolem pozemků karlovarského aeroportu se dostáváme pod Andělskou Horu. Ještě málo stoupáni, jsme u kostela, Bohouš se odrozuje, míří po asfaltu do Šemnice a nechce s námi projet lalůček kolem Štichova Mlýna.
Dělá chybu, opouští tým a netuší o co přichází. Rychlým sjezdem třešňovou alejí ztrácíme výšku kolem Dubinského potoku k obnovené kapli Panny Marie, kde nás čeká pod střechou sezení za nenápadného dohledu Černého psa Kazana skrývajícího se v křovím zarostlých strání, nejen kniha návštěvníků a chvilka rozjímání, ale hlavně sponzory připravené občerstvení, nad kterým jistě zajásalo nejedno oko turistovo, ale dnes i chuťové buňky Tukanů. Přál bych tento požitek i Bohoušovi, který se o něj neuváženě připravil. Vychlazené pohonné hmoty v lahvích, zde připravené nože kmitají kolem zavěšené nádhery, špeku, maďarských klobás, turistického salámu a vynikající dietní anglické slaniny, které se nejen Čenda nemůže nabažit.
Vysoce vitaminickokaloricky hodnotné občerstvení servírované tajemným Černým psem Kazanem, nám dává sílu a křídla ve stoupání od Dubinského potoku k silnici do Dubiny a odvahy do sjezdu od Šemnické skály k rybníku nad Sedlečkem. Rychlý průjezd po úbočové cestě k R6 ve spadaném listí je zakončen broděním a hledáním vhodné stopy v hlubokém bahně. Kousek jízdy po asfaltu ve společnosti aut zpestřen Jirkou ovládajícího klakson a volant žlutého autobusu. Sjezd od Drahovické vodárny k zahrádkám, k Jaru a kolem Thermalu se vracíme zpět do civilizace a k základně po zdolání 42 kilometrů.
Napsat komentář