u Činova
Úterní klasika, počasí příznivé, chladné. Sjíždíme se u ACS a náčelník velí směr Doupov. Srdeční tep v normě, vyrážíme a blokujeme dopravu u přejezdu v Tuhnicích. Motoristi si již zvykají a ochotně dělají prostor pro balík Tukanů podpořený Čočkinem a jeho rodinou.
Na zahřátí je zvolen tradiční výjezd k Jaru, serpentinami nad „panorámu“ a dál vzhůru k Stefanievarte. Lehce vydýchat před sjezdem na R6, kde pod dohledem těch, kteří nás chrání a rádi rozdávají pokuty, přejíždíme asfaltovou stužku k zelené značce a osvěžujícímu výjezdu k hájovně u golfu. Louka k Andělské hoře je tentokrát vyschlá jako troud a tedy rychle projeta. U kostela v Andělské hoře nás jistě neradi opouští Pavel s Honzíkem a za hejnem Tukanů se práší ve sjezdu k obávanému, hlubokému a nevyzpytatelnému brodu na Dubinském potoce, kde je vody je sotva po ventilek. I žáby jej přeskakují suchou nohou.
Stoupání na Činov rychle zvládnuto a jsme odměněni pěkným, nezapomenutelným výhledem na Engelsberg vypínajícím se hrdě nad skládkou a hromadami odpadků pořádkumilovných obyvatel a lázeňských hostů. Opouštíme rychle tyto malebné, krásné, čisté doupovské přírodní partie a zdoláváme poslední výškové metry nad Činov. Podzimní čas se hlásí nástupem chladu, z kapes tahám větrovku a dole v Dubině po rychlém sjezdu jsem rád, že jsem ji nasadil. Do čela nastupují asfaltoví tahouni udržující tempo a rychlost balíku v přejezdu k Muzíkovskému mostu, kde nás vítá Vítek.
Ohře pod mostem šumí a za námi šumí motor auta chataře ve stoupání za mostem. Šanci k předjetí mu nedáváme a hravě mu mizíme po břehu kolem chat směrem k Hubertusu. Stezka kolem vody je ovšem zarúbaná, místní Jánošíci se pěkně vyřádili. Typická Tukanská vyjížďka je proložena cyklokrosovou technikou nošení kola a proplétání se mezi větvemi z poražených smrků. Kořenovky za námi, ještě výjezd do Všeborovic a rychlostní průměr se zvyšuje na cyklostezce k chebskému mostu, kde nás opouští Roman toužící po domácím klidu a štěstí.
Na základně nás vítá potlučený a pěkně vybarvený Bobo a také se asi něco chystá. Prostřený stůl, příbory a konečně leze z Vítka, že se také narodil. No roky není třeba připomínat, je to koloušek. Oslava jeho výročí poctivě provedena, ale i Bohoušovo narozky řádně a poctivě zality. No slzy u toho nebyly a přejeme oběma vše nej. Čas utíká jako Vítkova léta, venku kupodivu tma, klid nočních Varů nic neruší, jen ty komentáře drahé polovičky.
Napsat komentář