tak tam je to…
„Závod o délce 22 km vede krásnými partiemi Slavkovského lesa. Z Kynžvartu se jede houpavě po lesních a polních cestách do obce Úbočí, odkud se prudce stoupá až pod nejvyšší bod chráněné krajinné oblasti, Lesný (983 m. n. m.). Trasa míjí Vysoké sedlo a vede okolo hradu Kynžvart zpět k místu startu“, tolik stručná zpráva pořadatelů k závodu.
Jedu do Kynžvartu s cílem zdokumentovat průběh boje Tukanů, ale slovní masáž Irči mě přesvědčila k zaplacení poplatku nutného k získání tatranky, láhve perlivé vody, porce guláše, piva a k možnosti potrápení hobíkova těla pod dohledem organizátorů. Dávám si za cíl zdolat 22 kilometrů dlouhou sprinterskou trať do dvou hodin. Počasí ideální cyklistické, startovní pistole vypouští oblak dýmu a lesem zní ozvěna výstřelu.
Roztáčím kola, tep a dech se zrychluje a jsem najednou v lesním šeru sám, balík závodníků hněte plášti bahno, víří prach a trhá trávu někdě daleko přede mnou. Snažím se je dohnat, ale můj motor je jak vyběhaný jednoválec mezi nadupanými dvanáctiválcovými šestilitry. Na pozdrav mi u zámku mávají svými holemi, whiskou a doutníky vybavení golfisti, slunce se klube z mlhy a trasa závodu vede hlavně nahoru, občas i dolů jak na houpačce k Úbočí, kde točím prudce doprava a konečně je tu slibované dlouhé stoupání pod vrchol Lesného. V sedle a občas ve stoje zdolávám stoupání, lesní kořenovky vyzdobené kamením, proložené šotolinou a kouskem asfaltu mám skoro za sebou. Ideální čas si vychutnat námahu a vyplavit adrenalin.
Stoupání se najednou láme do sjezdu a do cíle stačí zvládnout jen sedm kilometrů. Držím se zuby nehty řídítek, nevnímám pěkné výhledy na Dyleň, cpu řídítka mezi kmeny na klikaté trati, ještě přejezd lávky, malé stoupání ke hradu kde někdo křičí to dáš … no dal jsem přednost levé straně a jistotě. Pouštím brzdové páky, výška ve sjezdu rychle ubývá, listí, kořeny, kameny a 21 kilometrů mám za sebou. U Bučka ještě vnímám pořadatele, jenž zastavuje hustý provoz v podobě jednoho auta, garmin ukazuje v obci povolenou padesátku a již na mne zívá brána fotbalového chrámu a přede mnou se chvěje cílová páska.
Tentokrát byli soupeři silnější, Vítek a Zdenda jsou těsně pod bednou, Jirka pátý, já s Irčou držíme místa na opačném konci výsledkové listiny. Příjemná hodinka a půl v lese při pohybu uběhla jako voda, můj cíl splněn. Jsem rád, že jsem se nechal přesvědčit k účasti, mám dobrý pocit.
Napsat komentář