lázeňské lesy
Koukám na výkony profíků a jejich týmy zvládajících kilometry na dnešní trati Tour de France. Je čas, měním gaučing za kolo a jedu polykat kilometry ve společnosti kamarádů. Je úterý a pracovní proces či domácí štěstí nebrání příjezdu čtrnácti Tukanů k ACS.
Trasa je tentokrát vedena do míst mnohokrát projetých lesních cest, cestiček, stezek i zvířecích ochozů v okolí Varů, Březové, Pily, vše proloženo Čočkinem nově objevenými a Tukany dlouho nejetými prostory. Počasí ideální pro vypocení a trénink rychlosti, vytrvalosti, síly, odvahy, rovnováhy a dalších pro bajkera potřebných dovedností. Čekání na Ouroďáka a Dimu ukončeno, je odstartováno a lázeňské lesy ve směru k Březové rychle propleteny. Červená značka v Březové dává další směr a výjezd na Kolovou a Pilu je rychle za námi.
Projíždíme Telencem a u R6 obrací malý náčelník tým k Olšovkám a Hůrkám, kde proplétáme okolí a poznáváme zadní tváře vilové zástavby. „Už na to s… a přijedu za vámi do hospody“ slyším hlas Maďara, na jehož psychice a výdrži se podepsaly mokré kameny, kořeny a bahno za ploty vilek. Výjezd kolem hvězdárny ke „Gétovce“, ještě stíhám fotit a již se honím ve sjezdu pod Ottův pomník a za ostatními ke Třem křížům.
Chvíli se kocháme výhledem na zlatý pruh lázeňského území, okupovaného převážně majiteli naftorublových kont a odpočívajícího po náporu filmových fanoušků. Pěkný sjezd k Jaru a kolem Thermálu na Moskevskou, kde Roman hecuje k závěrečnému spurtu. Fofr jak v cíli na Elysejských polích a na pásce vítězí Roman o dvě hlavy. Ještě ošetřit bajky, doplnit ionty a jedu domů vstříc novým zážitkům.
Napsat komentář